, , , ,

Jak jsem barvila vajíčka...a měla životní událost!


Krásné Velikonoce vám přeji! 

Původně jsem myslela že letos vajíčka barvit vůbec nebudu, ale Lukáš projevil zájem a tak jsem ho nemohla zklamat. Vajíčka jsem naposledy barvila ještě jako dítě a mám na to hezké vzpomínky, ale od té doby mě to už nechávalo chladnou. Po mnoha letech jsem tedy koupila speciální barvy v drogérii a těšila se na výsledek. Barvy se daly aplikovat přímo na vajíčka - bez nutnosti vařit ve vodě, což mi přišlo docela praktické. Vajíčka jsme museli nejprve vyfouknout, omýt, nechat oschnout a poté napíchat na špejle aby se lépe malovaly. Vzala jsem si rukavice, nanesla barvu a vejce jsem začala pomalu obarvovat. Vzhledem k tomu že se mi nedařilo dělat žádné vzory jsem to vzdala a obarvila celé vejce v jedné barvě. Nejprve byla vajíčka celá flekatá a vůbec se mi nelíbila, ale jakmile barva uschla vypadaly moc pěkně. Připomíná mi to batiku a takový rustikální styl. Podobné obarvení bychom dosáhli také tehdy, kdybychom vejce vařili v červeném zelí nebo šlupkách od cibule. Tam je ale potřeba použít čerstvá vejce a co nejdříve je pak sníst. 

Já osobně mám Velikonoce moc ráda protože jsme jako děti chodily koledovat (ano, byly jsme holky a přesto jsme koledovaly :), ale je pravda že nyní už je moc neslavím. Speciálně v Praze se téměř vůbec neslaví. Samozřejmě že je všude kolem nás velikonoční výzdoba, ale tradice jako takové už se bohužel nedodržují.
Tyto Velikonoce pro nás s Lukášem byly ale velmi významné. Moji rodiče se poprvé setkali s Lukášovými a troufám si tvrdit, že vše proběhlo v pořádku (žádné hádky ani rušení svatby se nekonalo :). Jsem moc vděčná že si rodiče vzájemně rozumněli, ale i kdyby tomu tak zcela nebylo, hlavní je že si rozumím já s Lukášem. Že se máme rádi a chceme se vzít, že se smějeme společným věcem, máme stejné životní hodnoty a je nám spolu dobře v těch lepších i v těch horších časech. Mluvíme spolu. Často a o všem. I když je to velmi nepříjemné téma, musí to ven. 

Musí se to vyjasnit a najít partnerský kompromis, protože už nejsme každý za sebe, ale jsme rodina. 


A to vám také přeji. Abyste spolu v rodině více mluvili a vyjasňovali si vaše myšlenky. Často se totiž stává že oba dva to myslíte dobře, ale jinak. Z toho pak vznikají zbytečné nedorozumění. Mluvte více, smějte se více, tolerujte se a respektujte. Užijte si volno! S láskou Simi