Ano správně, na strečink.

Strečink nám ovlivňuje flexibilitu našeho těla. Flexibilita neboli kloubní pohyblivost je schopnost těla provádět pohyb bez potíží v optimálním rozsahu a pomáhá předejít poškození kloubů, vazů a svalů. Z velké části ji lze zlepšovat právě strečinkem.

Jaký je vliv flexibility na naše zdraví?

  • Zlepšuje fyzickou zdatnost a výkonnost. Flexibilní kloub vyžaduje méně energie k vykonávání určitého pohybu.
  • Snižuje riziko zranění.Zvětšením kloubní pohyblivosti se zmenší napětí v tělesných tkáních. Při fyzické činnosti nehrozí nebezpečí, že při pohybu s velkým rozsahem dojde ke zranění.
  • Zlepšuje svalovou rovnováhu a držení těla. Flexibilita pomáhá zlepšit stavbu měkkých tkání, která může být špatná vlivem gravitace a nezdravých pohybových návyků. Zmenšuje se tím úsilí potřebné k dosažení a udržení správného držení těla.
  • Snižuje riziko bolesti v zádech.
  • Redukuje únavu. Obecně platí, že strečink podporuje svalovou relaxaci. Svaly ve stavu kontrakce nebo napětí potřebují k činnosti více energie. Svalová relaxace podporuje přísun živin přímo ke svalům, zmenšuje nahromadění toxických látek ve svalu a zkracuje dobu únavy svalu.
  • Zlepšuje požitek z pohybu. Cvičení na rozvoj kloubní pohyblivosti přínáší uspokojení během cvičení.

Jaké faktory ovlivňují naši flexibilitu?

Věk a nečinnost. Největší rozvoj flexibility je mezi sedmým a dvacátým rokem. Flexibilitu lze ovlivňovat v každém věku, ale rychlost rozvoje flexibility je v každém věku a u každého člověka jiná.

Pohlaví. Ženy mívají obecně větší kloubní pohyblivost než muži. Rozsah pohybu je dán strukturou kostí a kloubů. Nejdůležitějším důvodem pro zvětšenou flexibilitu žen jsou širší pánev a hlubší pánevní dutina.

Posilování. Nesprávně prováděný posilovací program může mít vliv na zmenšení kloubní pohyblivosti. Většinou je zhoršení flexibility způsobeno posilováním v neúplném rozsahu pohybu a nesprávným nebo dokonce úplně vynechaným střečinkovým cvičením.

Tuk. Příliš velké množství tuku může omezit úplný rozsahu pohybu. Např. člověk který má nadměrné množství tuku v oblasti břicha může mít problémy s předklonem trupu.

Svaly a šlachy. Svaly a šlachy spolu s jejich okolím jsou nejčastěji odpovědny za omezení rozsahu pohybu v kloubu. Strečinkem lze zvětšit elasticitu a délku svalů a tím zvětšit pohyblivost v určitém kloubu.

Pokud sportujete venku, určitě se protáhněte a využijte k tomu lavičku, strom a nebo třeba klepadlo tak jako já.
Na závěr si dovolím tvrdit, že není dobrého sportovce bez pravidelného strečinku a posilování CORE. Jen díky tomu zvládnete sportovat až do konce života a nebudete nuceni nikdy přestat. S láskou Simi






Outfit č. 1
Mikina: H&M
Tričko: Decathlon
Legíny: GymRat.cz
Tenisky: A-mania.cz






Outfit č. 2
Mikina: ZOOT
Tričko: Primark
Legíny: GymRat.cz
Tenisky: A-mania.cz


U příležitosti návštěvy Solange Dessimoulie v Praze se konala večerní akce v luxusní restauraci Aureole. Celý večer se nesl v duchu slavnostního představení a přiblížení značky Decléor. Nechyběla ani ukázka Thai-chi, hry na rámový buben a samozřejmě strhující prezentace Solange, která nadchla celé publikum. Solange je nezapomenutelná osobnost, která má i ve svých 73 letech stále co říci. Pokud jste ještě nečetli můj rozhovor se Solange, určitě si na to udělejte čas a podívejte se ZDE. S láskou Simi























Dostala jsem možnost setkat se zakladatelkou přírodní kosmetiky Decléor paní Solange Dessimoulie. Nevěděla jsem co od toho čekat, značku Decléor jsem totiž nikdy nepoužila, přestože na francouzském trhu působí již více než 40 let. Ze zvědavosti jsem si přečetla rozhovor se Solange a zaujala mě její slova. Na otázku "Co je to krása?" uvedla:

"To slovo pro mě nic neznamená. Můžeme o kráse diskutovat, zda něco je či není krásné, ale nikdy se neshodneme. Když dáte svému životu nějaký smysl, pak jste krásná."


Řekla jsem si, že na té dámě něco bude a že ji musím (a mám) potkat. Našla jsem svůj diktafon, připravila otázky a se zvláštním pocitem v břiše jela do hotelu, kde se rozhovor odehrával. Solange mě přivítala s obrovským úsměvem a otevřenou náručí, jako by mě znala už věky. Společně s tlumočnicí jsme se daly do společného rozhovoru.

Na první pohled působíte jako žena plná elánu a dobré nálady. Byla jste taková vždy a nebo jste k tomu dospěla časem?

Solange: "Myslím si, že primárně to pochází z rodiny. Měla jsem štěstí že mí rodiče byli mladí duchem, málokdy se hněvali a vyznávali opravdové hodnoty. Oba dva pracovali jako bio zemědělci a pamatuji si, že když byli na tržišti a uzavírali obchod podali si s obchodníkem ruku a platilo to. Nepotřebovali k tomu uzavírat smlouvu. Pravda je, že jak člověk stárne, a mě je dnes 73 let, tak v našich životech jsou občas zlomové okamžiky a je důležité vědět od kterého ke kterému míříme. Také hodně záleží na setkáních, která nás v životě potkají. Já jsem měla velké štěstí, že jsem potkala lidi kteří byli starší než já, ale zároveň byli mými mentory a vzory. Říkala jsem si, že až mě bude tolik kolik jim, tak přesně takhle bych chtěla vypadat. 

"Můžu zestárnout a smát se, nemusím být smutná jen proto že stárnu."

"Nejhorší je, když člověk se stářím zahořkne. Samozřejmě že každý člověk má ve svém životě překážky. Každá rodina má nějaké problémy a problémy přináší i sám život. Časem to naše břímě jen těžkne a těžkne. Buďto se člověk té zátěže zbavuje a nebo ji na sebe nechá celou působit. Stále se ke své minulosti vrací a říká si, jak je to všechno nespravedlivé, ale přitom ví, že s minulostí nic neudělá."

Jak se té zátěže můžeme zbavovat?

Solange: "Pozitivním myšlením - a to je to nejtěžší. Naše vědomí je nastavené tak, že velice často tíhneme k negativním věcem a máme strach. Říkáme si, že to nevyjde, nevěříme si a hledáme hned mouchy. Kritizujeme ostatní. Bohužel máme k těmto negacím sklony a s tím právě musíme bojovat... Jakmile nastane ten správný okamžik, měli bychom se napojit sami na sebe. Zeptat se sebe sama, jaký člověk chci aby ze mne byl? Jde o to, zda chce člověk být postavou a nebo osobností. Postava, to je ten člověk za maskou na Benátském karnevalu. Samozřejmě jsou v životě okamžiky, kdy člověk musí s nějakou tou maskou něco hrát, ale v momentě kdy masku může sundat, měl by být osobností kterou je. Říct si, jsem kdo jsem, se všemi klady a negativy a přijmout se takovou, jaká jsem."

Do jaké míry bychom se měli přijmout takový jaký jsme a do jaké míry bychom měli bojovat se svými negativními stránkami?

Solange: "Dám vám příklad ze svého života. Už dlouho cestuji po celém světě a kdysi byla situace, že se na jeden pas nedalo letět zároveň do Izraele a USA. Stávalo se mi, že do určitých míst jsem musela jet vybavená dvěma nebo dokonce třemi pasy, protože jsem věděla že tam nesmějí vidět víza z té druhé země. Pokud by je viděli, měla bych na celnici problém. Byla jsem zvyklá na to, že jsem na pase měla vždy krásné fotografie, protože jsem pracovala pro významné společnosti se skvělými fotografy. A pak jsem jednou potřebovala vycestovat hodně narychlo a musela jsem si udělat fotku v automatu. Když jsem ji pak viděla, bylo to naprosto nesnesitelné. Nemohla jsem se na tu fotku ani podívat, jak jsem se sama sobě nelíbila. Nicméně jsem potřebovala vycestovat a jinou fotku jsem neměla. Poté jsem již tento pas nepotřebovala a dala jsem si ho do zásuvky. Dvacet let tam ležel a našla jsem ho až když jsem uklízela. S tou fotkou. Najednou jsem si říkala, jak moc jsem tenkrát byla pěkná. Úplně jsem se zamilovala do té fotky."

"V tomto okamžiku si člověk uvědomí, jak si občas stěžuje na něco, co by za dvacet let bral všema deseti."

"Naštěstí v tu dobu když je člověk mladý to neví. Nicméně s tím vědomím, že kdysi to nevěděl si připadá doslova jako idiot, že tehdy tolik vyváděl kvůli takové maličkosti. 
A druhý příklad. Všechno je v pořádku, člověku se daří a najednou přijde zdravotní problém a musíte jít na operaci. Dostanete se na čekací listinu a co je v tu chvíli důležité? Člověk v tu chvíli ví, že by dal cokoliv na světě za to, jen aby to dobře dopadlo. Aby se všechno podařilo a vyšel z toho zdravý. A že všechno rozčilování kvůli maličkostem je naprosto zbytečné. Ty těžké okamžiky které v životě prožíváme nám umožní se zamyslet nad tím, kým bychom chtěli být. Když je člověk zdravý, ráno se probudí a všechno funguje. Na to je potřeba myslet, to je to nejdůležitější. Není vůbec podstatné zda máme prsa moc malá nebo moc velká, měli bychom se přijmout takový jaký jsme. Důležité je být spokojený že to zásadní je v pořádku, protože zítra to může být úplně jinak. Takže abych se vrátila k odpovědi na Vaši otázku. Je velice důležité zbavit se negativního myšlení, rozčilování a zlosti. Je pravda že člověk občas vybuchne a to nám pomůže zbavit se negace a přinese nám to uvolnění, ale v té chvíli je potřeba se omluvit že jste nepříčetně vyjela, protože jinak se vám to vrátí. Je lepší se tomu ale vyhýbat, protože vlivem těchto situací člověk sám stárne. Vy jste mladá takže vy na to učení máte strašně moc času. Když je všechno v pořádku, tak se toho v našich životech  moc nemění. Když má člověk spoustu přátel, vede se mu, tak ty změny většinou nepřichází. Až když člověk překoná nějakou překážku (a ve skrytu si nikdy nepředstavoval, že by to mohl zdolat), tak to přináší zamyšlení. Dějí se složité okamžiky - když se člověk rozvede, přijde o rodiče nebo o dítě. Něco z toho čeká každého z nás. Např. když se člověk rozvede tak hledá chybu u sebe, může se zpětně analyzovat. Přemýšlí jak z toho ven a jak sám sebe přijmout. Proto je potřeba se znovu napojit na přírodu a s těmi myšlenkami pečovat sám o sebe. Já vždy říkám že povolání kosmetiček je velmi užitečné pro všechny. Né kvůli kráse, ale proto že pomáhá ostatním napojit se samy na sebe a dostat ze sebe to nejlepší. Díky nim se člověk cítí očištěný a lehký. Přitom to není jednoduchý proces, když se v salonu zákaznice svléknou před kosmetičkou. Kosmetička jim ale naslouchá, váží si jich a nějakým způsobem s nimi pracuje. Proto si myslím, že je to velmi záslužná práce."

Takže je to v podstatě taková psycholožka...

Solange: "Určitě. Zastávají funkci několika povolání a podle mě jim patří budoucnost. Máme uzavřenou místnost, jedno lehátko, dvě osoby a lidský kontakt. Kosmetičky samozřejmě musejí být šikovné na masáže, musí umět vytvářet mezilidskou alchymii, protože někdo nemá rád když se ho druhý dotýká, takže to musí se zákaznicí umět překonat. Musí umět naslouchat, ale zárověň se té zátěže zbavovat aby ji to samotnou nezatěžovalo. Také musí zákaznici umět naučit správný postup aplikace a musí zvolit správný produkt. Představte si co by se stalo kdyby kosmetička zvolila nevhodný produkt a projevilo se to na pleti zákaznice. Ztratila by tak veškerou reputaci. Je to opravdu komplexní povolání, jelikož je nejenom psycholožka, ale i takový kněz který dává odpuštění. Většinou jen žena pochopí problémy jiné ženy. Je to velmi výjimečné povolání, které možná není dostatečně známé, ale podle mého názoru bude v budoucnosti velmi důležité. S blízkou budoucností náš čeká stále větší virtualizace věcí a zážitků. Jsme připojeni aniž bychom se viděli tváří v tvář, aniž bychom se dotýkali a to vše se bude jen prohlubovat. Čím dál tím častěji nás budou obklopovat roboti, stroje..."

K tomuto tématu by mě zajímalo, jaký máte názor na nové technologie a Internet celkově. Zda si myslíte, že to zlepšilo svět a nebo naopak?

Solange: "Těžko říci, zda je to s internetem lepší a nebo horší, každopádně nelze už udělat krok zpět. Je to celosvětový fenomén, máme rychlé informace, přátele na dosah ruky. Čínská filozofie, na kterou jsem hodně zaměřena jelikož dělám bojové umění již 40 let, má jeden symbol který Vám vysvětlím..."

Jaké bojové umění přímo děláte?

Solange: "Dělám Thai-chi a pak také bojová umění s mečem. Jde tam o intenzivní koncentraci kdy musíte okamžitě vypnout mozek."

"Tai- chi rozhýbe energii do tance."

Je tam spoustu pohybů, které na sebe plynule navazují a stačí abyste se na chvíli zamysleli, odvedli pozornost k jediné myšlence a ihned ztratíte niť, přestože ty cvičení znáte opravdu zpaměti.

Podle toho jak to popisujete to na mě působí jako taková meditace v pohybu...

Solange: "Přesně tak, to je přesně vystižené. Každé gesto probíhá velmi pomalu, ale pak přijde rychlé gesto a to je to obranné neboli bojovné. Člověk je v rámci bojového umění připraven na to, že přijde útok jak od malého člověka tak od velkého. Přijde směrem k hlavě, směrem k nohám a na to vše jste připravena se bránit. Čím pomaleji cviky provádíte, tím více vidíte všechny ty chyby. Zároveň je to energie která vychází zevnitř, tak abyste ji dokázala zkoncentrovat do okamžiku kdy potřebujete.

Vraťme se ale k symbolu. Určitě ho každý zná, je to symbol Jin a Jang. Zde máme černou, ve které je bílá tečka a druhé pole je bílé ve kterém je černá tečka. S tím vysvětlíte naprosto všechno a je to zároveň odpověď na Vaši otázku. A to ta, že v životě není nic jenom černé a nebo bílé. Každý má své kladné stránky, ale také záporné. Ať je to kdokoliv na světě, má v sobě stále tyto dvě stránky. Buďto je to člověk který je neustále naštvaný, ale má také své světlé dny a nebo naopak."

"Představuje to den, po kterém musí přijít noc abyste si odpočinula a zároveň tu máte noc během které svítí Měsíc. A pozor i na ty zdánlivě pozitivní lidi, protože i tam se skrývá temná stránka."


"Ve všem - ať je to vaše práce, osobní život, přátele nebo vy sama, tak vždy tam jde o rovnováhu. Tuto vyváženost zde znázorňuje dělící čára. Tato linie by mohla být rovná, jasně by nám dělila kruh a bylo by hned jasné, že po černé přijde ihned bílá, ale není tomu tak. Ta filozofie říká, že ať se stane v životě cokoliv, měli bychom jít s tokem řeky a né proti proudu. Po čase se vždy dostanete do té požadované pozice. Důležité je ale nejít napřímo, nejít do extrému. Máte čas si vše promyslet, naproti tomu kdyby byla linie rovná, tak nám tam nezůstane prostor na promyšlení a změny by byly příliš náhlé. Nebyl by tam čas na správnou reakci. Reakce by byly příliš prudké, nepřiměřené situaci."

"Přímé reakce nejsou pro energetický tok nikdy dobré."

"Proto mě vlastně zajímala bojová umění. Vždy to  přirovnávám k tomu, že když je člověk napaden je potřeba ránu přijmout, protože potom člověk ví kam útok přijde příště. Vždy je důležité zamyslet se co se to stalo, jak se to stalo, jak jsme reagovali a systematicky si tam najít opět tu správnou polohu. Když je člověk v té černé fázi, tak má pocit že je v takovém tunelu, který nikdy nekončí. Občas se člověku stane, že se mu nabalují samá negativa, přijde o práci a další negativní věci, ale je potřeba vědět, že na konci každého tunelu je světlo a na to světlo je potřeba věřit. Naproti tomu když je vše v pořádku tak pozor, protože i tam nezbývá než být opatrná. I tam se může něco stát. Když si představíte mladé milence jak jsou v sedmém nebi, tak i tam je potřeba myslet na to že se může něco stát a to přistání by nemělo být tak tvrdé. Vždy je potřeba si říci, že člověk má své kladné a záporné stránky a zároveň je to ještě tak záludné, že záporné vlasnosti u jednoho člověka u kterého je nesneseme, dokážeme v klidu tolerovat u jiného člověka. V tom je to složitější..."


Ten pocit když vám Solange začne v 5*hotelu kreslit něco na ubrousek a pak vám to věnuje s tím, ať se na to za čas podíváte...

"K poznání nemusí nutně vést pouze bojová umění, může vám k tomu pomoci jóga nebo jiné aktivity. Já jsem si zvolila tuto časově náročnou disciplínu a nebylo to vždy jednoduché. Vždy říkám že je v životě důležité najít si tu svojí aktivitu které se budete věnovat. Např. když budete jezdnit na koni,čeká vás hodně tréninků a pádů, ale je to aktivita na celý váš život. Dostanete se tak do hloubky, zatímco když skáčete z jedné aktivity na druhou, nikdy vám to žádné poznání nepřinese."

Zajímalo by mě, jestli dodržujete v současné době tak populární zdravý životní styl? Jíte zdravě nebo máte i nějaké neřesti?

Solange
: "Já jsem vždy razila to - a myslím si že mě to v životě zachránilo,  že jsem dělala to co říkám a říkala to co dělám."

"Když jsme měli toto heslo Skin - Body - Mind a L'Oreal na něj přistoupil, tak jsem vždy říkala, že jsem nepřišla s kosmetickými produkty, ale že jsem přišla s filozofií krásy."


Solange: "A tak první tři hlavní pilíře pro mě vždy byli to, že jsme to co jíme, co si myslíme a co dýcháme a pak jsme k tomu přidali ještě další tři pilíře a to byl výběr produktů; to jak je používáme (zda je v rychlosti nanášíme a nebo v klidu masírujeme do pokožky) a třetí pilíř spočívá v tom, že za vším co děláme musí být nějaký důvod, nějaká myšlenka. Pro mě je důležité být napojená sama na sebe, dávat pozor nejen na to co si dávám na pleť, ale také co jím a dýchám. Snažím se dávat přednost co nejpřirozenějším potravinám, dávat pozor na úpravu. Mám moc ráda veganské a vegetariánské pokrmy. Také mám v životě ráda disciplínu, ale nejsem sektářka. Nemám ráda maso, ale když mě pozvou na večeři kde se podává maso tak ho klidně sním. Mám tak masa na celý měsíc dopředu. Nejsem taková že bych říkala že tohle a támhleto nejím. Vím že např. dnes večer mě čeká opulentní večeře a nemám problém s tím že to bude velká večeře protože ráno jsem si dala jen malou snídani, neobědvala jsem a snažím se pít během dne hodně vody no a večer si to užiju. Určitě. Další dny vím, že musím dát pozor na to co jím a nemám s tím problém. Je to pro mě příležitost ochutnat zdejší pokrmy."

"Dnes večer budu vědět zda si mám dát další dny čistě veganskou stravu abych to všechno strávila."

"Není to žádný sektářský přístup, je potřeba sama sebe znát a vědět, co vám dělá dobře. Nemůžeme být všichni na světě vegetariáni. Např. jsou typy lidí, kteří jsou fyziologicky velmi svalnatí a ti potřebují maso. Já jsem opačný typ - subtilní postavy, tak vím že by mi to maso nedělalo dobře. Vím že jsou lidé, kteří potřebují u stolu strávit dvě hodiny aby si to vychutnali a v pořádku vše strávili, ale já bych to nevydržela. Samozřejmě když to okolnosti vyžadují, jako např. na svatbě, tak to vydržím, ale je potřeba se na to dopředu připravit. Jedna věc je že v případě potřeby se přizpůsobíte situaci, další věc je ta, že se intuitivně obklopujete lidmi, kteří to mají nastavené stejně jako vy. Z toho vlastně vyplývá i naše filozofie Decléor, že je potřeba dobře znát sebe sama. Co má člověk rád, co chce, k čemu chce dospět a jakými prostředky."

"A to že člověk o sebe sám pečuje není narcismus. Čím více se člověk bude cítit dobře, tím lépe bude schopen porozumět ostatním, starat se o ně a rozdávat se pro ostatní."


Proto člověk může mít rád nebo nemít rád Decléor, proto má nebo nemá rád tuto filozofii. Buďto mu stačí předstírat a nebo chce skutečně být. Každý si zvolí tu svojí cestu. Já vím že nikdy nebudeme úspěšní u 100% lidí, protože né všichni mají rádi přírodní produkty, né všichni se  znají nebo se chtějí poznat tak dobře, je to o tom umět stárnout a přijmout sebe sama. Předvídat co přijde, jak se na to připravit."

Jaký je Váš nejoblíbenější produkt? 

Solange: "To by byl určitě Aromessence Neroli. Neroli už je na světě téměř 45 let a já vždycky říkám, že když je někdo nový a nezná Decléor, tak by měl určitě začít s Neroli a teprve potom objevovat ty ostatní produkty. Je to olej složený z esenciálního oleje z pomeranče, zároveň je tam esenciální olej z listu kterému se říká petitgrain a jsou tam i esenciální oleje z dalších listů, tudíž je tam zastoupený celý strom. Vůni Neroli snáší víceméně každý, působí proti stresu, hydratuje, vstřebává se kapiláriemi do pokožky. Výsledkem je pak projasnění pleti. Buďto člověk u Neroli zůstane, a nebo si časem najde v rámci Aromessence růži nebo Ylang Ylang na mastnou a smíšenou pleť, majoránku na suchou pleť, kosatec a levanduli jako prevenci proti vráskám. Opravdu každý si může najít tu svou vůni."

Moc mě zaujalo když jste řekla, že krása pro Vás nic neznamená. Až tehdy když dáme životu nějaký smysl, pak jsme krásné. Jaký je váš životní smysl?
*Solange se směje

Solange: "Já jsem smysl svému životu dala svojí prací. Smysl jsem nehledala krásou, tím že budu kosmetička, ale šlo mi o to dát filozofii té ženské kráse. Ve svojí práci hodně dávám, ale ještě více dostávám. Dávám svoje znalosti, to co jsem se naučila, snažím se to dělat co možná nejlépe, snažím se ženám říkat že je důležité aby byly spokojené samy se sebou, ale nešlo jen o to vytvořit tyto produkty. Mám zpětnou reakci a poděkování od žen z celého světa, které používají naše produkty, přijdou za mnou, poděkují mi za to."

"Začínala jsem v garáži a teď jsem v největším koncernu v kosmetickém průmyslu."

"Pracuji pouze s mladými lidmi (ať už je to v marketingu nebo ve výzkumu) a ta vzájemná výměna myšlenek je úžasná. Máme mezi sebou respekt a uznání z obou stran. L'Oreal je pro mě obrovská skupina, kde jsou zastoupeny opravdu všechny věkové kategorie. Já jsem zaměstnankyně které je 73 let, pracuji pro tento koncern a přitom vím, že většinou se na trhu ve 45 letech spíše končí než začíná. Mám velké štěští, že v tomto věku, v této životní fázi mám z jejich strany tak velké uznání. Decléor jako značka byla prodaná celkem třikrát, já jsem to své dítě vždycky doprovázela na té své cestě, ale je to poprvé kdy jsem se teď v L'Orealu setkala s kolektivním vědomím. Pracuji s těmi největšími vědci přestože sama nejsem vědkyně. Pro mě je životní smysl to, že se snažíme růst, vzdělávat, získávat zkušenosti a být šťastný v práci. Vím že né každý tento dar má, ale můj život takový byl a já za to denně děkuji že jsem měla takové štěstí."


"Pravdou je, že když jsem byla mladá a moji kamarádi jezdili na různé výlety a chodili pařit, tak já jsem většinou jela na nějaké školení."


"Studovala jsem gerontologii, bojová umění, to jak zpomalit stárnutí, vše co se nějakým způsobem dotýkalo kosmetiky a zdraví. Takže i to bylo takové mé nasměrování do života. Neznamená to, že bych se opravdu nikam nepodívala, občas jsem si také vyšla s kamarády, ale hodně té energie šlo do mé profese. A nenudilo mě to, to že jsem jela na nějaké školení nebo stáž pro mě nebyla oběť. Navíc mám štěstí že cestuji po celém světě a objevuji znalosti všech těch lidí co potkávám. Vždy když se mě ptají jestli mě to cestování neotravuje, tak já říkám že to je naopak skvělá příležitost se stále potkávat se spoustou úžasných lidí. A člověk takto zjistí, že vlastně každý ten dotyčný kterého na své cestě potká by mohl napsat knihu. Každý má nějakou svoji historii. Např. když jsem byla v Kanadě, tak jsme byli asi 80 km od Montrealu ve Spa areálu a byl tam taxikář, který mě vezl na letiště. Tento taxikář měl ve svém autě fotku krásné ženy. Vyprávěl mi, že chtěl být vždy knězem, v rodině se bil za to aby mohl vystudovat na kněze, nakonec se jím stal a vedl farnost. Jednoho dne kdy pohřbíval svého starého známého potkal ženu, která byla nebožtíkova manželka. Tato žena byla právě na té fotografii. A jak to tak v životě občas chodí, tak tento kněz svého kněžství po čase zanechal, aby si mohl tuto ženu vzít.... Přitom to odhodlání, ta vůle po jeho kněžství byla jasná, ale život nám občas přinese něco jiného. Říkám to jako příklad toho, že každý by mohl psát historii. Ta obrovská láska nejprve k Bohu a poté k ženě..."



Se Solange by si člověk vydržel povídat hodiny a stále by to bylo málo. Musím se přiznat, že se mi několikrát při jejím vyprávění hrnuly slzy do očí, ale úspěšně jsem je zatlačila. V jejích slovech se dokáže najít každý a možná právě kvůli tomu je Solange tak úspěšná a inspirující žena. Ačkoliv to sama ve svém soukromém životě neměla lehké, působí vyrovnaně a upřímně šťastně. Její slova mi budou znít v hlavě ještě dlouho a již teď vím, že až si za čas přečtu tento rozhovor, objevím v něm odpovědi na právě hledané otázky. Pokud jste dočetli až sem tak máte mé velké uznání, ale jsem upřímně přesvědčená o tom, že nelitujete ani jedné minuty. S láskou Simi





Každá z vás si určitě někdy položila otázku - jaká je moje ideální váha? Já také a mnohokrát jsem se tím trápila, obzvlášť v pubertě. Dnes již vím že zbytečně. Když se teď podívám na starší fotky tak nevěřím, jak moc jsem kdysi byla hubená, i přestože jsem se cítila pořád tlustě. Proč to tak je?
Vidíme samy sebe z jinéhé úhlu a dost často je to pouze iluze v naší hlavě. Nasazený předsudek že jsme tlusté.

Máme velký zadek a stehna, moc malá a nebo naopak moc velká prsa.

Nic není podle našich představ a kdybychom mohly, tak změníme úplně všechno. Tak možná všechno ne, věřím že na svém těle najdete alespoň jednu malou věc, kterou byste si nechaly. Já mám na sobě ráda nohy. Samozřejmě že nejsou dokonalé, mohly by být delší, ale i tak je mám ráda a myslím si, že mi docela sluší :). Ale teď vážně, zkuste na sobě také něco takového najít. Bude to ten první krok od nenávisti k vašemu tělu po akceptování a smiřování se s ním. V další fázi vaší akceptace zjistíte, jak moc jste vlastně vděční, že to tělo máte. Že máte dvě ruce, dvě nohy, dvě prsa, dvě oči. A pokud máte něco z toho jen jednou, buďte vděční i za to. Jsou lidé, kteří nemají ani to.
Ještě stále řešíte, kolik je vaše ideální váha? Vážně? Tak já vám povím neoficiální poučku.

Uvádí se, že byste měli vážit tolik kolik měříte a od tohoto čísla odečíst u žen 110 a u mužů 100. 

Příklad: já měřím 166 cm, tudíž 166 cm - 110 = 56 kg. Lukáš měří 189 cm - 100 = 89 kg. Moje váha by tedy v ideálním světě byla 56 kg a Lukášova 89 kg. Jak už to tak ale bývá, v ideálním světě nežijeme a dost často je tato definice nesmysl. Pokud muži nebo ženy nabírají svalovou hmotu, budou vážit samozřejmě více. Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí je naše ideální váha tehdy, když sportujeme, zdravě se stravujeme, relaxujeme a cítíme se dobře. Tehdy nemusíte řešit kolik vlastně vážíte, protože se cítíte ve vašem těle skvěle. Váha je jen číslo a ačkoliv to mnoho z vás řeší, nelpěte tolik na tom. Jsou důležitější věci na světě které stojí za vaši pozornost a uvidíte, že až to přestanete tolik hrotit, půjde váha dolů. A pokud děláte už maximum pro to, aby šla váha dolů a stále nejde, nezoufejte. I ty nedostatky na vašem tělě jsou vlastně krásné, protože dokonalost je děsivá a ve skutečnosti i hrozně nudná :). S láskou Simi


Kdysi



  
Období kdy jsem byla nejhubenější a stále jsem měla pocit že mám co hubnout... Chci jen upozornit, že anorexií ani bulimií jsem nikdy netrpěla.

Dnes


  
Dnes jím vše na co mám chuť, jsem normální ženská, mám prsa, zadek, chodím si cvičit a je mi fajn!





Mám pro vás nové video, které je pojato trošku jinak než jste zvyklí. Ukážu vám moji večerní rutinu, ve které mimo jiné najdete i recept na špaldové palačinky plněné avokádem, parmskou šunkou, mozarellou a rukolou. Také se dozvíte jaké používám krémy na noc a co je považováno za přírodní botox. Podívejte se na video ZDE:


Video vzniklo ve spolupráci s českým výrobcem přírodní kosmetiky Sagrada Natura a na jejich produkty se můžete podívat ZDE. Mají také slovenský eshop TADY
S láskou Simi



Zbývá pouhých pár měsíců do svatby a mě už ty přípravy vůbec nebaví.. Vlastně nevím, jestli mě to někdy vůbec bavilo, ale to je asi jedno. Důkazem je i tento článek, který píšu místo toho, abych něco z těchto věcí řešila.
Ať žije prokrastinace.
A co všechno ještě stále řeším?

Svatební pozvánky

Člověk by nevěřil jak je těžké najít svatební pozvánky podle vašich představ. Jedny jsou moc kýčové, další moc obyčejné a zkrátka ne a ne najít ty pravé. Už jsem začala přemýšlet i nad tím, že si je všechny vyrobím sama, ale to se asi upíšu k smrti :). 

Svatební šaty

První vyhrání z kapsy vyhání. Pamatujete si jak jsem říkala, že už mám svatební šaty od samého začátku? Tak sice mám, ale nejsou to ty pravé, haha. Zaprvé už mi nesedí (jo, velikost 36 je prostě 36) a zadruhé se mi přestala líbit sukně. Dala by se přešít, ale je to dost komplikované takže bude možná snadnější vybrat jiné šaty. Ale to je také boj a zkrátka na každých je něco špatně. Už se mi o tom dvě noci zdály noční můry, že vybírám svatební šaty a nemůžu žádné najít, pomóóóc! :D
Tolik práce a peněz kvůli jednomu dni, to je ale hloupost...ale i tak se těším!

Máme kameramana!

Tímto vám všem chci moc poděkovat za tipy, které jste mi psali pod mé video na Youtube. Díky vám jsem našla svatebního kameramana, který je sice trošku dražší než jsme doufali, ale zas umí natočit kvalitní video a to jsem si přála. Snad se to povede a v létě ho uvidíte na mém Youtube.
DJ stále nemáme :(

Svatební prstýnky

Vzhledem k tomu že poslední dobou pořád něco ztrácím (minule jsem ztratila naúšnice v Ostravě a ty už jsem bohužel nenašla) tak se mi nechce moc investovat do svatebních prstýnků. Dovedu si totiž živě představit, že se u moře nakrémuji a díky mastným prstům mi pak svatební prstýnek zklouzne do moře. Já vím, jsem moc negativní a vidím to černě, ale stát se to může. Na druhou stranu si uvědomuji, že to je něco výmečného a mělo by se to odlišit od jiného šperku. Tak uvidíme..


Doufám že tento příspěvek nepůsobil moc pesimisticky, já se na jednu stranu obrovsky těším, ale na druhou stranu mě děsí co vše ještě musíme zařídit a co se může pokazit.

Ale o tom to celé je - o emocích, lásce, slzách, radosti a rodině.

Držte mi place ať se z toho nezblázním a vše dobře dopadne. Děkuji že jste tu se mnou! S láskou Simi

1. Před mytím vlasy dostatečně rozčesejte.

Zásada číslo jedna. Není nic horšího než když si začnete mýt nerozčesané vlasy a po umytí zjistíte, že máte místo vlasů námořnické uzly, v horším případě dredy. Nejen že pak vlasy budete složitě rozčesávat, ale také si je zničíte protože určitě alespoň třetinu z nich vytrháte. Udělejte si z toho zvyk a bez rozčesaných vlasů do vany nechoďte.

2. Vlažná voda.

Kdysi dávno jsem se dočetla, že na mytí vlasů je nejvhodnější vlažná voda. Samozřejmě jsem si do té doby myla vlasy pouze teplou vodou a divila jsem se, že je mám suché a polámané. Některé zdroje také uvádějí, že horká voda podporuje maštění hlavy. Nevím co je na tom pravdy, ale většina odborníků se shoduje že vlažná voda je nejvhodnější na mytí vlasů a tak to také zkuste.

3. Dostatečně oplachujte.

Speciálně pokud máte dlouhé vlasy, dbejte na to abyste z nich šampon a kondicionér důkladně smyli. Zbytek šamponu totiž může způsobit, že vlasy máte po umytí splihlé a mastné. Dejte si záležet na oplachování vlasů a udělejte to raději vícekrát než méně. Pamatuji že jsem si jednou vlasy špatně opláchla, vysušila a zjistila, že je mám horší než před umytím. Následovalo další umytí a vysušení a až poté bylo vše v pořádku.

4. Nemyjte vlasy každý den.

I přestože se vám vlasy můžou hodně mastit a máte pocit, že je musíte mýt každý den, nedělejte to. Z dlouhodobého hlediska tomu totiž vůbec nepomáháte. Čím častěji si vlasy myjete, tím více se mastí.
Zkuste místo toho např. suché šampony. Já osobně je nepoužívám, ale slyšela jsem že si je hodně lidí chválí. Pokud máte opačný problém a trpíte na lupy, dělejte si alespoň jednou týdně vlasový zábal. Můžete zkusit kokosový, olivový nebo jiný rostlinný olej a uvidíte, který z nich vám bude vyhovovat.

5. Používejte vlasové masky a kondicionéry.

Nikdy jsem na to nebyla, ale dnes bych si již umytí vlasů nedovedla představit bez vlasové masky. Již po nanášení masky cítíte jak jsou vaše vlasy hebké a hladké, a co teprve po jejím působení. Vlasy jsou jemné na dotek a krásně se lesknou. Ze svojí vlastní zkušenosti můžu doporučit značku Kérastase. Používám Elixir Ultimite na všechny typy vlasů a schválně jsem se teď dívala, kdy jsem o této masce psala článek na blog. Bylo to v prosinci 2016. To jsou již tři měsíce a masku mám ještě tak z poloviny plnou. Stačí opravdu málo, ale efekt je neskutečný. Navíc krásně voní. Není to sice maska za stovku, ale vydrží minimálně půl roku (používám ji každý týden) a vlasy jsou po ní naprosto dokonalé!
Kondicionér používám bio od značky Alverde, ale podle recenzí nyní zkusím Brazil Keratin Bio Volume. Dám vám pak vědět pokud mě nadchne!


6. Jemně vysušte, ideálně bez foukání.

Nevím jak vy ale mě se málokdy stane, že bych nechala vlasy jen tak uschnout bez fénu. Většinou vlasy foukám a ještě i žehlím. Dost často jdu totiž po mytí vlasů ven a tak by nestihly uschnout a nebo by uschly ale měly příšerný tvar. Pokud máte ale možnost, rozhodně je lepší vlasy nefénovat a nechat přirozeně uschnout. Foukáním se vlasy velice vysušují a proto pokud to děláte, řiďte se určitě mým dalším tipem.


7. Před žehlením a foukáním použijte heat protection.

V drogériích nebo na internetu můžete najít širokou nabídku produktů, které vám ochránní vlasy před tepelnou úpravou. Ptáte se jestli skutečně fungují? Těžko říci, ale podle mého názoru je lepší je mít, než nemít :). Začala jsem je používat poměrně nedávno, ale rozhodně mám lepší pocit když si vlasy žehlím. Doporučuji si nějaký pořídit.

8. Vlasové oleje na vysušené konečky.

Miluji. V současné době mám LOréal Paris Elseve olej pro poškozené vlasy a nemůžu si ho vynachválit. Stačí vám vždy pouze kapička, takže celá lahvička vám vydrží snad rok. Krásně vám vyživí konečky a vlasy nebudou působit zničeným dojmem. Navíc vám olejíček dodá lesk a úžasně voní.

9. Kartáč na vlasy.

Když mi Lukáš poprvé donesl kartáč od Tangle Teezer, nechápala jsem co to je a nepřišlo mi to nijak skvělý. Pak jsem ho vyzkoušela na mokré vlasy a už ho nedala z ruky. Používám ho i na suché vlasy, zkrátka pořád. Vlasy vůbec netahá, neničí a krásně rozčeše. Je vodou omyvatelný a podle mě i nezničitelný. Mám i skladnější verzi, kterou s sebou nosím do fitka.



Doufám že vám moje tipy pomůžou ke zdravějším a krásnějším vlasům, tak jak to vždy slýcháme v reklamách :). S láskou Simi