, , , , , ,

Miluji Tě, Omlouvám se, Prosím odpusť mi, Děkuji Ti



Omlouvám se všem, kteří si jdou můj článek přečíst s tím, že načerpají nějakou motivaci nebo energii. Netuším, zda něco takového budu schopná ze sebe vydat, ale pokusím se... Spíš se potřebuji vykřičet z toho všeho a tohle je forma, kterou volím... Ještě nejsem ani rozhodnutá, zda tento článek zveřejním, ale pokud ho čtete, tak se tak stalo...

Kde začít...Já jsem byla vždycky ten typ člověka, který nad vším hrozně moc přemýšlet a občas (dost často) jsem si život dělala těžší, než jsem ho ve skutečnosti měla... byla jsem smutná a melancholická, i když se mi vlastně nic nedělo a dělala jsem závažné problémy z věcí, které byly opravdu prkotiny...
Až během posledních pár let jsem udělala značné pokroky ve svém myšlení a přístupu k životu. Díky lidem okolo mě, četbě, kreativitě... Navracím se zpět tam, kde jsem bývala jako dítě a začínám vidět souvislosti, které dítě vidět nemůže ...
Možná to všechno byla příprava na ty těžké časy, které se v našem životě dřív nebo později objeví. Všichni máme rodinu, přátele a lidi okolo sebe, na kterých nám záleží a i když naše životy můžou být procházka růžovou zahradou, nastane v životě moment (a bohužel né jeden), kdy někdo z našeho okolí se v této růžové zahradě nenachází a potřebuje naši pomoc (ať už fyzickou nebo psychickou). A ano, v tuto chvíli to začíná být těžké i pro nás. Naše růžovka začíná tmavnout a stává se čím dál více temnější a děsivější.

Toto je moment, kdy potřebujeme sami se sebou pracovat nejvíce. Kvůli našim blízkým, ale také kvůli sami sobě. My musíme být silní, abychom byli ta správná podpora a aby nás to nezničilo. A v žádném případě si nemůžeme dovolit být truchlící, lítostiví a depresivní. To by bylo ubíjející jak pro nás, tak pro okolí.
Truchlení povoluji sama sobě formou soukromého intenzivního vybrečení se, kdy si v soukromí projdu fázemi truchlení, deprese a zotavení se... Ano, sama. Nechci tím přece zatěžovat někoho blízkého, který se nachází už v tak špatné životní situaci. Něco jiného je to, pokud jsme to my, kteří se máme špatně a vybrečíme se na rameni někomu vedle nás, kdo je v tu chvíli ale naší oporou a je to právě on, kdo musí být silný pro nás. Představte si, že byste potřebovali rameno na vybrečení a místo toho byste měli vedle sebe akorát hromádku neštěstí, což by vám moc nepřidalo. A o tom mluvím.
I když si myslíme, že nejsme dobří v tom být silní, věřte mi, že to dokáže každý. A většinou je potřeba, aby jeden byl silný, když ten druhý zrovna není. Takto by to mělo fungovat. V životě nastanou dny, kdy je potřeba vaše role otočit a vzít do rukou otěže, které táhl ten druhý. Je to vývoj, jsou to vaše zkušenosti a vyspělost, které vám to dovolí a pomůžou udělat.

Je strašlivě vyčerpávající být silný a zároveň zůstat v psychické i fyzické pohodě. Jde to vůbec? Ano, ale je potřeba pro to něco udělat. Pokud se nacházíme zrovna v těžké životní situaci a víme, že budeme pod stresem nebo v negativním prostředí, musíme se posilnit. Zaměřit se jak na naši tělesnou schránku, tak i duševní. Tělesná schránka znamená - pravidelný zdravý pohyb (nejlépe na čerstvém vzduchu), kvalitní zdravé jídlo - HODNĚ zeleniny, zařadit semínka a oříšky, čerstvé freshe a smoothie... no mohla bych tady pokračovat o zdravém jídle do nekonečna, ale určitě všichni víte, co znamená zdravá strava. A ano, málokdo to dělá. Toto je ten správný čas na to ji začít dodržovat. Proč? Protože to je ve vypjatých životních událostech NUTNOST! Když tělu dodáte dostatek výživných látek, které potřebuje pro správnou funkci, budete lépe zvládat i celkovou situaci a stres. Já osobně ještě zařazuji doplňky výživy - je potřeba volit formu nejlépe vstřebatelnou pro náš lidský organismus, některé doplňky výživy mají pouze 4 % vstřebatelnost a zbytek je chemie, která musí projít naším organismem. Jsou ale i takové, které mají okolo 60 - 80 % vstřebatelnost a to už je pro nás užitečné. Doporučuji zařadit hořčík - pomáhá na psychickou pohodu (v lékárně se pteje po laktátu hořečnatém, cheláty jsou také v pořádku, neměly by to být oxidy). Já užívám dále Pupalku dvouletou s vitaminem E (významný antioxidant), Lecitin, Echinaceu (která je zas skvělá na nastartování imunity když cítíme, že na nás něco leze) a pak mám ještě multivitamin, kde je vlastně denní dávka vitaminů a minerálů v té nejpřijatelnější podobě, která je dostupná (vit A, C, D, E, B komplex, extrakt z hroznových semínek atd). Je jedno, jakou formou si do těla dostanete vitaminy a minerály, ale důležité je, abyste je tam dostali!
Psychika - Je obrovsky propojená s naším zdravím. Mimochodem, teď čtu zas skvělou knihu (tak jak to bývá už zvykem, že se mi do ruky dostane právě ta kniha, kterou potřebuji), která se nazývá "Kde končí duše a začíná tělo" od Josefa Jonáše. Je to MUDr., který se věnuje tradiční čínské medicíně a víc vám k tomu psát nebudu, koho to zajímá, najde si ji v knihovně nebo koupí ;). Jde ale o to, že psychika a fyzično je obrovsky propojené, a proto se musíme starat i o naše duševno. Jak? Určitou formou relaxace. Každý ať si najde to, co mu bude vyhovovat. Já mám absolutně úžasné zkušenosti s jógou, horkou vanou, meditací, běháním...Toto vše mě zbavuje stresu a uvolňuje napětí. Problém ale nastává, když na sobě cítím stres např. během dne v práci nebo momentálně v situaci, kdy nemůžu ani jednu z těchto aktivit udělat. Cítím napětí v horní části těla a vím, že se mi takhle stres projevuje...Je to určitá nahromaděná energie, díky které jsme např. schopní utéct před nepřítelem, nebo začít bojovat. Je to určitá akce, která potřebuje naší reakci. Pokud tuto energii ale nijak nevyužijeme, začne nám v těle tvořit blokády a nemusím asi ani říkat, co všechno tyto blokády postupem času v našem těle udělají (jsou to příčiny většiny vážných nemocí).
Začínám objevovat, že když na mě něco takového jde (ano stres), v první řadě potřebuji udělat několik hlubokých nádechů a výdechů. To může udělat kdokoliv a kdekoliv. Prostě všechno na chvíli zastavíte a hezky se zhluboka nadechnete. To vám pomůže uvolnit trochu napětí. No a v těžkých chvílích, kdy je toho na mě prostě moc a nádechy výdechy nepomáhají, potřebuji si udělat pár asán z jógy. Takže zkrátka se musím protáhnout, jdu do předklonu, v tom lepším případě se jdu někam zašít a pak si zacvičím déle. Je potřeba se uklidnit a stres nechat odejít. To je můj recept na to, jak zůstat v rámci možností v pohodě a "nestresovat se".

Nedávno mi jeden člověk řekl, že vypadám moc spokojeně ve videích. Víte, proč to tak je? Vypadám spokojeně, protože v tu danou chvíli dělám to, co mě maximálně baví a naplňuje - natáčím video, tvořím, vidím v tom něco víc, než možná je... pro mě to má ten smysl. Proto můžu říci, že v ten moment jsem opravdu šťastná a je to na mě i vidět. Ale to neznamená, že se tak cítím neustále. To by ani nešlo...Mám také své bolesti a životní etapy, se kterými se člověk musí vyrovnávat...
Přemýšlela jsem, proč mi tak moc vyhovuje mít videa a zároveň i Blog. Videa jsou moje láska, strašně mě ten proces baví a naplňuje... skrz videa k vám přichází moje maximální štěstí a pozitivní energie. Psaní na Blog je moje nitro... něco, co je ve mně a nikdy bych ani nechtěla o tom natáčet videa a mluvit o tom... Takhle niterní věci je zkrátka jednodušší napsat (a dokonce je to i dobrá terapie).

Před časem se mi do ruky dostala kniha, u které si už nepamatuji název, ale popisovala tam metodu Ho'oponopono (kdo neslyšel, tak google ;). Ve zkratce se jedná o to, že Ho'oponopono, podobně jako např. buddhismus vysvětluje, že nic neexistuje vně, tedy celý okolní svět je pouze obrazem našeho světa vnitřního a způsobu, jak na něj reagujeme. Vše, co se odehrává uvnitř nás samotných promítáme do našich životů a vytváříme si tak vzpomínky, které následně utvářejí námi vnímanou realitu. Popisovali tam několik léčících metod, ale tou hlavní a nejjednodušší je ta, že kdykoliv se nám v životě děje něco špatného, máme si sami v sobě opakovat slova "Miluji Tě, Omlouvám se, Prosím odpusť mi, Děkuji Ti". Vezměte za to zodpovědnost a dovolte si sami sobě odpustit a jít dál. Začít znova s čistým štítem.

Dnes jsem se rozepsala hodně. Vnímám, že jsem probrala hodně důležitých věcí, které jsem chtěla ze sebe dostat a nevím proč ale mám pocit, že tenhle článek někomu pomůže... možná právě Tobě, co to čteš.. každý, ať si z toho vezme to, co potřebuje, pro každého tam může být nějaká informace.

Jednu věc mám stále ještě v srdci a myslela jsem, že se o ní také rozepíšu, ale asi nebyl ještě ten správný čas... tak třeba příště .... .) A teď si pustíme jeden krásný song, který je sice hodně melancholický, ale mrazí mě z té energie a síly, které je v jejím hlase! Buďte silní! S láskou Simi