Omlouvám se všem, kteří si jdou můj článek přečíst s tím, že načerpají nějakou motivaci nebo energii. Netuším, zda něco takového budu schopná ze sebe vydat, ale pokusím se... Spíš se potřebuji vykřičet z toho všeho a tohle je forma, kterou volím... Ještě nejsem ani rozhodnutá, zda tento článek zveřejním, ale pokud ho čtete, tak se tak stalo...

Kde začít...Já jsem byla vždycky ten typ člověka, který nad vším hrozně moc přemýšlet a občas (dost často) jsem si život dělala těžší, než jsem ho ve skutečnosti měla... byla jsem smutná a melancholická, i když se mi vlastně nic nedělo a dělala jsem závažné problémy z věcí, které byly opravdu prkotiny...
Až během posledních pár let jsem udělala značné pokroky ve svém myšlení a přístupu k životu. Díky lidem okolo mě, četbě, kreativitě... Navracím se zpět tam, kde jsem bývala jako dítě a začínám vidět souvislosti, které dítě vidět nemůže ...
Možná to všechno byla příprava na ty těžké časy, které se v našem životě dřív nebo později objeví. Všichni máme rodinu, přátele a lidi okolo sebe, na kterých nám záleží a i když naše životy můžou být procházka růžovou zahradou, nastane v životě moment (a bohužel né jeden), kdy někdo z našeho okolí se v této růžové zahradě nenachází a potřebuje naši pomoc (ať už fyzickou nebo psychickou). A ano, v tuto chvíli to začíná být těžké i pro nás. Naše růžovka začíná tmavnout a stává se čím dál více temnější a děsivější.

Toto je moment, kdy potřebujeme sami se sebou pracovat nejvíce. Kvůli našim blízkým, ale také kvůli sami sobě. My musíme být silní, abychom byli ta správná podpora a aby nás to nezničilo. A v žádném případě si nemůžeme dovolit být truchlící, lítostiví a depresivní. To by bylo ubíjející jak pro nás, tak pro okolí.
Truchlení povoluji sama sobě formou soukromého intenzivního vybrečení se, kdy si v soukromí projdu fázemi truchlení, deprese a zotavení se... Ano, sama. Nechci tím přece zatěžovat někoho blízkého, který se nachází už v tak špatné životní situaci. Něco jiného je to, pokud jsme to my, kteří se máme špatně a vybrečíme se na rameni někomu vedle nás, kdo je v tu chvíli ale naší oporou a je to právě on, kdo musí být silný pro nás. Představte si, že byste potřebovali rameno na vybrečení a místo toho byste měli vedle sebe akorát hromádku neštěstí, což by vám moc nepřidalo. A o tom mluvím.
I když si myslíme, že nejsme dobří v tom být silní, věřte mi, že to dokáže každý. A většinou je potřeba, aby jeden byl silný, když ten druhý zrovna není. Takto by to mělo fungovat. V životě nastanou dny, kdy je potřeba vaše role otočit a vzít do rukou otěže, které táhl ten druhý. Je to vývoj, jsou to vaše zkušenosti a vyspělost, které vám to dovolí a pomůžou udělat.

Je strašlivě vyčerpávající být silný a zároveň zůstat v psychické i fyzické pohodě. Jde to vůbec? Ano, ale je potřeba pro to něco udělat. Pokud se nacházíme zrovna v těžké životní situaci a víme, že budeme pod stresem nebo v negativním prostředí, musíme se posilnit. Zaměřit se jak na naši tělesnou schránku, tak i duševní. Tělesná schránka znamená - pravidelný zdravý pohyb (nejlépe na čerstvém vzduchu), kvalitní zdravé jídlo - HODNĚ zeleniny, zařadit semínka a oříšky, čerstvé freshe a smoothie... no mohla bych tady pokračovat o zdravém jídle do nekonečna, ale určitě všichni víte, co znamená zdravá strava. A ano, málokdo to dělá. Toto je ten správný čas na to ji začít dodržovat. Proč? Protože to je ve vypjatých životních událostech NUTNOST! Když tělu dodáte dostatek výživných látek, které potřebuje pro správnou funkci, budete lépe zvládat i celkovou situaci a stres. Já osobně ještě zařazuji doplňky výživy - je potřeba volit formu nejlépe vstřebatelnou pro náš lidský organismus, některé doplňky výživy mají pouze 4 % vstřebatelnost a zbytek je chemie, která musí projít naším organismem. Jsou ale i takové, které mají okolo 60 - 80 % vstřebatelnost a to už je pro nás užitečné. Doporučuji zařadit hořčík - pomáhá na psychickou pohodu (v lékárně se pteje po laktátu hořečnatém, cheláty jsou také v pořádku, neměly by to být oxidy). Já užívám dále Pupalku dvouletou s vitaminem E (významný antioxidant), Lecitin, Echinaceu (která je zas skvělá na nastartování imunity když cítíme, že na nás něco leze) a pak mám ještě multivitamin, kde je vlastně denní dávka vitaminů a minerálů v té nejpřijatelnější podobě, která je dostupná (vit A, C, D, E, B komplex, extrakt z hroznových semínek atd). Je jedno, jakou formou si do těla dostanete vitaminy a minerály, ale důležité je, abyste je tam dostali!
Psychika - Je obrovsky propojená s naším zdravím. Mimochodem, teď čtu zas skvělou knihu (tak jak to bývá už zvykem, že se mi do ruky dostane právě ta kniha, kterou potřebuji), která se nazývá "Kde končí duše a začíná tělo" od Josefa Jonáše. Je to MUDr., který se věnuje tradiční čínské medicíně a víc vám k tomu psát nebudu, koho to zajímá, najde si ji v knihovně nebo koupí ;). Jde ale o to, že psychika a fyzično je obrovsky propojené, a proto se musíme starat i o naše duševno. Jak? Určitou formou relaxace. Každý ať si najde to, co mu bude vyhovovat. Já mám absolutně úžasné zkušenosti s jógou, horkou vanou, meditací, běháním...Toto vše mě zbavuje stresu a uvolňuje napětí. Problém ale nastává, když na sobě cítím stres např. během dne v práci nebo momentálně v situaci, kdy nemůžu ani jednu z těchto aktivit udělat. Cítím napětí v horní části těla a vím, že se mi takhle stres projevuje...Je to určitá nahromaděná energie, díky které jsme např. schopní utéct před nepřítelem, nebo začít bojovat. Je to určitá akce, která potřebuje naší reakci. Pokud tuto energii ale nijak nevyužijeme, začne nám v těle tvořit blokády a nemusím asi ani říkat, co všechno tyto blokády postupem času v našem těle udělají (jsou to příčiny většiny vážných nemocí).
Začínám objevovat, že když na mě něco takového jde (ano stres), v první řadě potřebuji udělat několik hlubokých nádechů a výdechů. To může udělat kdokoliv a kdekoliv. Prostě všechno na chvíli zastavíte a hezky se zhluboka nadechnete. To vám pomůže uvolnit trochu napětí. No a v těžkých chvílích, kdy je toho na mě prostě moc a nádechy výdechy nepomáhají, potřebuji si udělat pár asán z jógy. Takže zkrátka se musím protáhnout, jdu do předklonu, v tom lepším případě se jdu někam zašít a pak si zacvičím déle. Je potřeba se uklidnit a stres nechat odejít. To je můj recept na to, jak zůstat v rámci možností v pohodě a "nestresovat se".

Nedávno mi jeden člověk řekl, že vypadám moc spokojeně ve videích. Víte, proč to tak je? Vypadám spokojeně, protože v tu danou chvíli dělám to, co mě maximálně baví a naplňuje - natáčím video, tvořím, vidím v tom něco víc, než možná je... pro mě to má ten smysl. Proto můžu říci, že v ten moment jsem opravdu šťastná a je to na mě i vidět. Ale to neznamená, že se tak cítím neustále. To by ani nešlo...Mám také své bolesti a životní etapy, se kterými se člověk musí vyrovnávat...
Přemýšlela jsem, proč mi tak moc vyhovuje mít videa a zároveň i Blog. Videa jsou moje láska, strašně mě ten proces baví a naplňuje... skrz videa k vám přichází moje maximální štěstí a pozitivní energie. Psaní na Blog je moje nitro... něco, co je ve mně a nikdy bych ani nechtěla o tom natáčet videa a mluvit o tom... Takhle niterní věci je zkrátka jednodušší napsat (a dokonce je to i dobrá terapie).

Před časem se mi do ruky dostala kniha, u které si už nepamatuji název, ale popisovala tam metodu Ho'oponopono (kdo neslyšel, tak google ;). Ve zkratce se jedná o to, že Ho'oponopono, podobně jako např. buddhismus vysvětluje, že nic neexistuje vně, tedy celý okolní svět je pouze obrazem našeho světa vnitřního a způsobu, jak na něj reagujeme. Vše, co se odehrává uvnitř nás samotných promítáme do našich životů a vytváříme si tak vzpomínky, které následně utvářejí námi vnímanou realitu. Popisovali tam několik léčících metod, ale tou hlavní a nejjednodušší je ta, že kdykoliv se nám v životě děje něco špatného, máme si sami v sobě opakovat slova "Miluji Tě, Omlouvám se, Prosím odpusť mi, Děkuji Ti". Vezměte za to zodpovědnost a dovolte si sami sobě odpustit a jít dál. Začít znova s čistým štítem.

Dnes jsem se rozepsala hodně. Vnímám, že jsem probrala hodně důležitých věcí, které jsem chtěla ze sebe dostat a nevím proč ale mám pocit, že tenhle článek někomu pomůže... možná právě Tobě, co to čteš.. každý, ať si z toho vezme to, co potřebuje, pro každého tam může být nějaká informace.

Jednu věc mám stále ještě v srdci a myslela jsem, že se o ní také rozepíšu, ale asi nebyl ještě ten správný čas... tak třeba příště .... .) A teď si pustíme jeden krásný song, který je sice hodně melancholický, ale mrazí mě z té energie a síly, které je v jejím hlase! Buďte silní! S láskou Simi





Taky miluji hořkou 70% čokoládu, plynoucí mraky na obloze, vůni vanilky, západ Slunce, les, hafany.... a je toho hodně. Tohle video můžete pojmout taky jako něco ve stylu - několik faktů o mně, protože je to hodně osobní :) Samozřejmě, že nejsem jenom individualista, mám také ráda společnost své rodiny (i když občas je to někdy hodně psychicky náročné :D), svých nejbližších přátel (což je velmi malá skupina lidí) a pak mých známých, kteří mě umí rozesmát a dělají mě happy. Z toho, co jste viděli ve videu, tak je to popořadě -
1) Ranní mrková šťáva (fresh), který si na opravdu malé výjimky dělám každý den - zkrátka moje tělo si to žádá a mám absťák, když ji třeba jeden den nemám :),
2) Jóga - dost často se protáhnu ráno, i když to je pro mě těžší cvičit, protože se necítím až tak dobře flexibilní jako večer... večer se protahuji po práci a opět - mé tělo si to žádá, takže to dělám, aniž bych o tom přemýšlela.
3) Četba - díky čtení zajímavých knih je ze mě to, co je... samozřejmě že nejen díky tomu, ale řekla bych, že z podstatné části ano. Naběhnu vždycky do knihovny a naberu si tam plnou náruč knih, co mě zaujmou - většinou tam člověk najde vždy něco, co v tu danou chvíli potřebuje a měl by přečíst - takhle krásně to funguje :). Není důležité ty knížky přečíst všechny, ale do každé alespoň nakouknout a vzít si ty důležité myšlenky (v každé najdete alespoň něco, co vás obohatí). Už se mi teda stalo, že jsem v tom kvantu knih jednu ztratila a vrátila to se zpožděním, takže jsem platila docela mastnou pokutu, ale to zkrátka k tomu patří! Beru to jako částku, kterou jsem zaplatila za získané vědomosti ( a také za svojí blbost :D).
4) Čaj - dost často mi bývá v zimě zima a potřebuji se prohřát a čajík mě vždycky udělá dobře! Mám ráda bylinkové a občas piju i zelený.
5) Zprávy od vás a čtení komentářů - jsem vždycky plná nadšení, co nového mi píšete a miluju být v kontaktu s vámi. Samozřejmě, že videa dělám kvůli tomu, že mě to baví a jak jsem časem zjistila, asi bych to dělala, i kdyby na to nikdo nekoukal :D (což jsem si dříve myslela, že ne), ale to, že mi píšete, jak vás to potěšilo, pobavilo nebo inspirovalo dělá ten výsledný efekt tisíckrát lepší a opravdu mě to naplňuje a dělá šťasnou. Takže piště dál, pokud váháte, jestli mi máte napsat, tak to udělejte, většinou se snažím vždy odpovědět a podle možností poradit, pokud to samozřejmě vím :).
6) Hraní na kytaru - jako dítě jsem snad 8 let hrála na kytaru a bylo to skvělý, hodně mě to bavilo. Pak jsem samozřejmě s příchodem puberty přestala a pak už jsem kytaru dala do skříně a přestala na ní hrát. Teďka (po deseti letech!) se k ní s láskou navracím a zjišťuji, že to potřebuji v mém životě - je to další druh kreativity, která je ve mně a miluji ji dostávat ven. Také jsem kdysi chodila do sboru, ale to už je hoodně dávno a můj pěvecký projev se od té doby značně zhoršil. Ráda bych to ale začala procvičovat a opět to dostávat ven ze sebe :).
7) Horká koupel - něco pro mě nepopsatelného, co jsem se s vámi rozhodla sdílet, i když je to velmi intimní záležitost. STRAŠNĚ MOC jsem ale chtěla zachytit tu intimitu a ty pocity toho, které to vě mně vyvolává, když relaxuji v horké koupeli. Pokud jste to ještě nikdy nezkusili, tak vřele doporučuji. Napusťe si tu nejteplejší vodu (velmi horká), co ještě jste ochotní přežít - to je velmi důležité, musí to být opravdu horké a na hranici únosnosti, aby to mělo ten efekt, který mám na mysli. A pak tam vydržte hodinu :D Pusťte si relaxační hudbu, dejte si okolo svíčky a uvidíte, co se ve vás začne dít...prvních asi 20 minut to bude neúnosné, k nevydržení... ale to postupně přestane a začne přicházet něco nepopsatelného... a možná se budete i hodně divit, začnete se lépe poznávat a objevovat, co máte rádi, co nemáte, kdo vlastně jste... Je to obrovsky zajímavá zkušenost a po této koupeli se cítíte jak znovuzrození, jste čistí (tělesně i duševně) a máte novou životní energii a chuť se pustit do práce. I přestože vím, jaké skvělé účinky to na mě má, tak se k vaně dostanu tak jednou za měsíc - přecejen je na to potřeba klid a hoodně času, hlavně nikam nespěchat a vnímat sami sebe.
Teď jsem byla dlouhou dobu bez vany (asi půl roku) a fakt jsem to postrádala. Jinak jedno doporučení a varování - pokud si jdete dělat horkou vanu, ujistěte se, že vám není špatně, že nejste příliš unavení atd. Pokud se vám udělá zle, tak se během koupele napijte vody a opláchněte si obličej studenou vodou. Dejte si pozor, abyste ve vaně neusnuli. Také vám nedoporučuji jíst alespoň 2 hodiny před koupelí... samozřejmě to je na vás, ale ucítíte to pak sami, jak vám bude zle s plným žaludkem :)
8) Odpočinek a chladivá maska na oči - je to také velmi důležité, přiznám se, že zas tak často to nedělám (stále se vymlouvám, že na to nemám čas, což je hloupost, je to jen otázka priorit ;), ale když to udělám, cítím se skvěle!
Tak to je vše, co jste viděli... Cítím, že teď jsem se odhalila ještě víc, ale nějak mám pocit, že to s vámi chci sdílet (a nevím proč :). Doufám, že vám to pomůže poznat lépe sami sebe, nebojte se experimentovat a objevovat, co vám dělá dobře, protože čím více lidí bude spokojenějších a vnitřně šťastnějších, tím méně bude zla a nenávisti mezi námi. Mějte se krásně! S láskou Simi


Ano, už víte, co je vaším snem. Víte, co byste si přáli v životě dělat.... Také tušíte, co všechno je pro to potřeba začít dělat... a teď stojíte a ptáte se sami sebe - Kde na to všechno sakra vzít čas? Vždyť chodím do práce (školy), mám spoustu dalších povinností a na tohle zkrátka už nezbývá čas. Jo, máte pravdu... nezbývá na to čas.... Takže to pojďme radši zabalit a spokojit se s tím, že ten sen budeme prožívat jen v naší hlavě a nikdy se k němu ani nepřiblížíme...
A nebo ne! Není na to čas? Tak si ho musíme vytvořit... Denně děláme stovky (jsem o tom přesvědčená) malých nevýznamných aktivit, které nám zabírají čas a pokud se tyto aktivity eliminují, tak se tento čas dá využít efektivně na plnění našich snů. Co mám na mysli malými nevýznamnými aktivitami - kontrolování emailů častěji, než je potřeba, sledování Youtube videí, které jsou vlastně o ničem, čtení novin v MHD, nicnedělání (téměř zkomírání z toho, jak je ten život těžký) v MHD, psaní si o nepodstatných věcech na Messengeru (zabíjení času), jezení, když nemáme hlad, sledování TV, válení se a já nevím, co všechno ještě děláte, každý, ať si sáhne do svého svědomí a zasměje se tomu :D. Ano, těchto aktivit je opravdu hodně. Pokud nejste workoholici (jakože asi nejste, jinak byste pravděpodobně nečetli tento článek :), tak máte mnoho prostoru k tomu se zaměřit na svůj volný čas a začít pracovat s Time managementem.

Ano, rozumím, že člověk potřebuje občas trochu vypnout a nedělat vůbec nic - i to je potřeba, ale je potřeba i tohle -nicnedělání- si naplánovat. Protože jakmile o tom nemáme přehled, pohltí nás to a děláme to častěji, než bychom chtěli, zkrátka prokrastinujeme. A moje doporučení v této oblasti je si raději naplánovat "RELAX" než "NICNEDĚLÁNÍ". Nicnedělání vám moc nepomůže a nejste po něm tak odpočatí a plní nové životní síly tak jako po relaxu. Není důležité a nemusí být v našich životech vůbec, ale relax tam musí být zahrnutý stoprocentně.

Pokud i přes tohle všechno nemáte dostatek času na plnění svého snu, pak přichází něco, co jsou ochotni udělat opravdu jen výjimky, kteří to myslí na 150% a vlastně se k tomu nemusí ani přemáhat, ono to přijde samo.... Mluvím o tom, že uberete čas spánku a věnujete ho "své činnosti". A teď nechci v žádném případě popírat důležitost spánku, spánek je velmi důležitý pro celkovou regeneraci. Ale já mluvím o něčem, co vás tak moc duševně naplňuje, že jste ochotni se vzát i něčeho tak dokonalého, jako je spánek :). Kdyby mi toto řekl někdo před x lety, tak bych si ťukala na hlavu a nepochopila bych ho. Byla jsem zvyklá spát 10 hodin denně a nikdy by mě nenapadlo si ubírat spánek, pokud jsem zrovna nemusela někam vstávat. Ale co z toho. Teď musím vstávat do práce každé ráno, takže se stejně dosyta (tak jak bych si přála) nevyspím, i když spím např. průměrných 6-8 hod. Mně to zkrátka nestačí a vstávat mě do práce stejne moc nebaví :D. Takže k čemu to je, když spím 6-8 hodin, vyspalá se necítím a nic kromě spánku neudělám. Poprvé v životě jsem se spánkem začala experimentovat a zjišťuji, že když spím méně hodin, že mi to vlastně zas takový rozdíl v ranním vstávání nezpůsobí, ale udělám věci, které potřebuji a mám z toho dobrý pocit. A takhle jsem to začala praktikovat. A ze začátku mi to fungovalo velmi dobře, pak teda přišla únava, což jsem na sobě značně pociťovala (což je ale logické, když člověk spí málo, tělo zkrátka řekne STOP) a byla potřeba se opět vyspat. Tělo si řekne, co potřebuje a je potřeba mu naslouchat. Teď se cítím opět fajn a můžu zase ze spánku ubrat. Pokud vám to nedělá problém, tak si nemyslím, že je to špatně. Čas je ten nejdůležitější faktor, který se dá buď skvěle využít a nebo úplně zabít.

Nechci vás tady navádět, abyste spali málo, asi to není úplně ideální varianta, jen ale říkám, že je potřeba zkoušet cokoliv a pokud zjistíte, že vám to vyhovuje, tak proč ne :). Také jsem přišla na to, že mi vyhovuje spát spíše sudé počty hodin než liché - ale to může být opět individuální, takže si to na sobě třeba také zkuste a vypozorujte, kolik hodin spánku dělá nejlépe vám. Mějte se krásně! S láskou Simi