Chtěla jsem vyzkoušet si vyrobit doma homemade čokoládu a musím říci, že je to opravdu jednoduché a výsledek stojí za to! Rozhodně to nechutná jako klasická čokoláda koupená z obchodu, má to svou specifickou chuť po kakaových bobech, ale aspoň tam opravdu cítíte tu kvalitní chuť čokolády a né jen cukru nebo ztuženého rostlinného tuku :) Určitě to vyzkoušejte, můžete si ji dochutit podle vašich preferencí oříšky nebo sušeným ovocem a určitě tím uděláte radost nejen sobě, ale i své rodině! Těším se na Vánoce, co vy?:) S láskou Simi

Vánoční cukroví opravdu nemusí být plné mouky, cukru a vajíček. Jde to i jinak, zdravěji. A k mému překvapení a radosti, dokonce to lidem okolo mě i chutná a říkají, ať udělám další. Mluvím teď o nepečených RAW kuličkách, které jsou rozhodně zdravější verzí klasického cukroví.
Jde dělat spousty druhů a opravdu to zvládne i malé dítě. Kuličky jsou nejjednodušší, ale můžete samozřejmě i vytvářet jiné tvary, záleží, jak moc jste zruční :).

Já jsem teď před Vánoci zkoušela několik druhů, tak tady jsou 2 nejlepší recepty:

Banánové RAW kuličky (cca 11ks)

1ks banánu
80 g strouhaného raw kokosu
10 g raw kakaa
2 lžíce agáve sirupu
2 lžíce kokosového oleje

Banán rozmačkáme najemno vidličkou a přidáme ostatní ingredience. Vytvoříme hmotu, ze které pak tvarujeme kuličky. Hotové kuličky obalujeme v kokosu, kakau nebo sezamových semínkách. Uložíme do ledničky a je hotovo! Mňam


Brusinkové RAW kuličky (cca 13 ks)

100g sušených brusinek
60 g vlašských ořechů
60 g raw kokosové moučky
2 lžíce kokosového oleje
2 lžíce agáve sirupu

Vlašské ořechy rozmixujeme najemno v mixéru a přidáme zbytek surovin. Vytvoříme hmotu, podle potřeby ještě přidáme kokosovou moučku a nebo kokosový olej. Tvarujeme kuličky, které pak můžeme obalit v kokosové moučce, a nebo je nechat jen tak. Uložíme do chladu. Opět chutnají naprosto skvěle!


S vytvářením cukroví si pak můžeme ještě dále hrát, můžeme do kuličky vložit mandli a nebo oříšek, obalit to v jemném prášku z mletých pistácií, oříšků, máku, zkrátka čemkoliv, co máte rádi. Výborné raw kuličky jsou také z datlí a nebo švestek.

Určitě experimentujte, je to sranda. Tyto brusinkové raw kuličky vznikly tak, že jsem měla na něco chuť a ve špajzu byly právě tyto suroviny. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit a vzniklo z toho skvělé cukroví! Dobrou chuť! S láskou Simi








Další "cooking" video tenktokrát s tipem na skvělou snídani - kokosové placičky :). Je k tomu potřeba pouze kokosová moučka, rostlinné mléko, 2 vajíčka a nějaké přírodní sladidlo na dochucení. Ozdobit si to můžete lesním ovocem, banánem a oříšky. Je to skvělá vydatná snídaně, kterou si můžete dopřát např. o víkendu. Dobrou chuť! Simi

Tak abych nedělala jen Vánoční cukroví, rozhodla jsem se zkusit domácí RAW kakao (tekutou čokoládu), kterou si každý zvládne vyrobit sám doma. Jsou k tomu potřeba jen nepražené kakaové boby, rostlinné mléko (já měla rýžové) a nějaké raw sladilo (v mém případě agáve, ale můžete použít cokoliv dle preferencí). Pak je potřeba mít doma mlýnek na kávu a kakaové boby rozdrtit na jemný prášek, který se lehce smíchá s rostlinným mlékem.... dosladíme a hmmmmm skvělé raw kakao je na světě :). Obsahuje to velké množství antioxidantů, vitaminu C a hořčíku! Nepřažené kakaové boby se uvádí jako superfood a já sama je miluji zvláště ve chvílích, kdy cítím napětí nebo stres.  Vyzkoušejte a uvidíte ;). Přeju krásné předvánoční časy, ať máte klid na duši alespoň v rámci možností :). S láskou Simi

Je večer, sedím doma a usmívám se... V poslední době nejsem moc aktivní na Youtube ani tady na Blogu. Chci se vám za to omluvit, ale měla a mám k tomu své důvody... Po těžkém období, kterým jsem si prošla (zdravotní komplikace v rodině), jsem se fakt necítila dobře a dost mě to psychicky srazilo na dno... Člověk si začne uvědomovat nové souvislosti a přestává vnímat realitu tak, jak do té chvíle vnímal a začíná v tom hledat něco jiného. Objevují se otázky, na které nezná odpověď a sám sebe se ptá, jestli tohle má nějaký hlubší smysl. Ano, všechno má svůj smysl a věřte mi, že pokud jste v určité chvíli totálně na dně, přijde zase den, kdy budete nejvíc happy na světě. Jak to můžu vědět? Protože jsem to prožila už hodněkrát a ještě hodněkrát prožiji.


Zjistila jsem, že se potřebuji smát. I v těch nejtěžších chvílích je smích opravdový lék a miluji, když mě někdo umí rozesmát tak, že z toho pláču radostí. Dříve jsem si myslela, že je to zlehčování situace. Že když řeším něco vážného, tak potřebuji být vážná. Omyl. To fakt nechci. Život už sám o sobě je tak těžký, že ho nemůžeme brát vážně. A ukažte mi někoho, kdo má lehký život a já vás přesvědčím o opaku. Pokud to tak vypadá, tak to je jen díky tomu, že mu nevidíme do hlavy a nevíme, co se odehrává v jeho životě. Každý řeší nějaké problémy, které se v tu danou chvíli stávají středobodem našeho Vesmíru. Ať už to jsou vztahy, majetek, práce nebo zdraví. Vždy je něco, co se najde. Ale důležité je to překonat a jít dál s úsměvem a novou životní zkušeností.

Důvod mého úsměvu je ten, že shodou velkých okolností a náhod (náhody neexistují :) se mi dostal do života někdo, kdo mě umí rozesmát a mám pocit, jako bych ho znala už věčnost...
Pokud se tohle všechno dělo kvůli tomu, abych se mohla každý den smát, tak jsem nejvíc vděčná a vážím si všeho, co jsem za posledních x let prožila. Během posledních pár let jsem udělala obrovské změny ve svém myšlení a chování. Bourání starých vzorců a objevování nových možností.
Hodně teď přemýšlím o Youtube, kam bych to měla a chtěla směřovat, mám teď takový čas na rozmyšlenou... Nechci to hrotit, protože mi je jasné, že bez trocha štěstí to stejně nepůjde.. Pokud to tam má být, tak to tam bude a pokud ne, tak má cesta má jít někudy jinudy. Uvidíme... Jedno vím ale jistě - Kreativitu ze svého života nikdy nevyndám pryč a pokud přijde čas, že nebudu dělat videa, tak se budu kreativně vyžívat v něčem jiném :). Tvorba je život a díky kreativitě máme pocit, že jsme na tomto světě k něčemu dobří a né jen tak bloudící duše.
Pevně věřím tomu, že chytnu zas ten drive, který v sobě mám, ale v tuto chvíli dřímá a nabírá síly. I to je potřeba. Vesmír vznikl z prázdnoty, z ničeho. Takže já dávám prostor k tomu, aby ze mě vznikl Vesmír. Je to moc - mimo realitu-? Ani omylem, každý máme svůj Vesmír v sobě a je úplně jedno, jak tomu říkáte. Tvořte, buďte kreativní, mějte se rádi a usmívejte se, protože chcete, né protože je svět růžový :). S láskou Simi

Omlouvám se všem anglicky nemluvícím, ale tohle jsem musela napsat v angličtině, zkrátka to šlo snadněji...

I have always dreamed about someone, who will love me, take care of me and make me feel special. And due to the fact that I could not find Him, I had  to start loving myself, taking care about myself and feeling special on my own. Yes, because no one gave me these and if he was able to give me these, he just wasn't the Right one for me... I did not feel it. It must be there, exactly inside yourself and NO, I don't mean my head. I mean something that you touch when you are talking about yourself.
Imagine a situation that you mean something really honestly and want to persuade someone that you mean it. You touch the place little bit above your breasts and say - I MEAN IT. That's the place I am talking about. It must be there and it must be there for both of you. If we can call it somehow, I would use the "soul mates". You just feel the other person and the other person feels you. You can read it from his eyes and you don't need anything else. Words are just words, anyway.... What is more important is to know that the other person really cares and acts like that.
When it comes to my requirements I explore them and I'm not so demanding actually. I can be, of course and I have a list what Mr. Right should comply and how he should be... But if it goes deeper, there is a lot of bullshit that is basically not important for me but probably for the other people around me. And of course, I take care about these people a lot because they are either my family or my close friends. And their opinion is important for me but.... that's not their life! It is my life, my decisions and I will make my life the one I want to... And if I feel it like it, I will follow my inner voice. No matter if the person next to me is totally different type that I would ever dreamed of.. maybe just for one night but not for the rest of my life.. Wow, I really said it...
What I trully care about is that He wants the best for me (he is sensitive to my desires), He is always here for me and He can make me laugh a lot! Oh yeah, as simple as that. And yes, he must smell good for me, too :)
And of course, there is a lot of stuff going around in my head (- see I use the word "head" and not the "heart" ) that tell me that he should financially take care of me and our future family, he should be handsome with a sporty figure etc. There is a lot of stuff before we can say that someone is really PERFECT. But do we trully need someone perfect? Perfection is boring. Not much going on, everything is so faultless that there is no space for discovering and improving. I like strange things and prefer it to the normal ones... Yeah, why do it simple if it can be more difficult :) But that's life and we are living and not just surviving! Let's face it together, darling... With Love, Simi






Další recept na Zdravé Vánoční Cukroví je tu! Tentokrát jsou to pečené kokosky z ovesných vloček, kokosu, medu a kokosového oleje :). Určitě vyzkoušejte, je to jednoduché, rychlé a chutné... pozor na konzistenci, jsou trochu křehčí než klasické kokosky, ale je to dáno zkrátka tím, že tam není mouka, vejce ani mléčné výrobky :). Mým kamarádům a rodině chutnaly, takže mohu vřele doporučit! Krásné předvánoční casy, doufám, že jste v pohodě, věřte tomu, že pohoda je to nejdůležitější, co byste měli řešit! S láskou Simi
V pořadí druhý recept na Zdravé vánoční cukroví, o které jste si často psali! Tentokrát je to RAW recept, to znamená bez pečení, se zachováním veškerých vitaminů a minerálů obsažených v surovinách. Je to bez mouky, bez cukru, bez vajec, bez mléčných výrobků a mléka, vhodné pro vegetariány i vegany a lidi, co se stravují pouze na RAW stravě... A k tomu všemu je to ještě BOŽSKY DOBRÉ! :) Přinesla jsem ho kolegům do práce, pak ho chutnala moje rodina a všichni to strašně chválili  a říkali, že je to výborné! Takže Highly recommended! :)
Postup:
Připravte si 1 ks banánu, 2 lžíce kokosového oleje, 80 g strouhaného raw kokosu, 10 g kakaa a nebo karobu (dle chuti) a 2 lžíce agáve sirupu (nebo jiného raw sladidla dle chuti).
Tohle všechno smíchejte dohromady (banány pečlivě rozmačkejte) a máte těsto, kterým pak plníte formičky (můžete z toho dělat i kuličky a pak je obalit v kokosu). Vložte do lednice a máte výborné Raw cukroví bez přidaného cukru! Dejte si akorát pozor na to, aby vás to nesvádělo sníst toho hromadu, i přestože k přípravě byly použity pouze dobré a zdravé suroviny, stále v sobě obsahují tuky a sacharidy a všeho moc škodí. Takže abyste mi pak nepsali, že jste jedli mé zdravé vánoční cukroví a stejně jste přibrali :D. Mějte se krásně! S láskou Simi


Omlouvám se všem, kteří si jdou můj článek přečíst s tím, že načerpají nějakou motivaci nebo energii. Netuším, zda něco takového budu schopná ze sebe vydat, ale pokusím se... Spíš se potřebuji vykřičet z toho všeho a tohle je forma, kterou volím... Ještě nejsem ani rozhodnutá, zda tento článek zveřejním, ale pokud ho čtete, tak se tak stalo...

Kde začít...Já jsem byla vždycky ten typ člověka, který nad vším hrozně moc přemýšlet a občas (dost často) jsem si život dělala těžší, než jsem ho ve skutečnosti měla... byla jsem smutná a melancholická, i když se mi vlastně nic nedělo a dělala jsem závažné problémy z věcí, které byly opravdu prkotiny...
Až během posledních pár let jsem udělala značné pokroky ve svém myšlení a přístupu k životu. Díky lidem okolo mě, četbě, kreativitě... Navracím se zpět tam, kde jsem bývala jako dítě a začínám vidět souvislosti, které dítě vidět nemůže ...
Možná to všechno byla příprava na ty těžké časy, které se v našem životě dřív nebo později objeví. Všichni máme rodinu, přátele a lidi okolo sebe, na kterých nám záleží a i když naše životy můžou být procházka růžovou zahradou, nastane v životě moment (a bohužel né jeden), kdy někdo z našeho okolí se v této růžové zahradě nenachází a potřebuje naši pomoc (ať už fyzickou nebo psychickou). A ano, v tuto chvíli to začíná být těžké i pro nás. Naše růžovka začíná tmavnout a stává se čím dál více temnější a děsivější.

Toto je moment, kdy potřebujeme sami se sebou pracovat nejvíce. Kvůli našim blízkým, ale také kvůli sami sobě. My musíme být silní, abychom byli ta správná podpora a aby nás to nezničilo. A v žádném případě si nemůžeme dovolit být truchlící, lítostiví a depresivní. To by bylo ubíjející jak pro nás, tak pro okolí.
Truchlení povoluji sama sobě formou soukromého intenzivního vybrečení se, kdy si v soukromí projdu fázemi truchlení, deprese a zotavení se... Ano, sama. Nechci tím přece zatěžovat někoho blízkého, který se nachází už v tak špatné životní situaci. Něco jiného je to, pokud jsme to my, kteří se máme špatně a vybrečíme se na rameni někomu vedle nás, kdo je v tu chvíli ale naší oporou a je to právě on, kdo musí být silný pro nás. Představte si, že byste potřebovali rameno na vybrečení a místo toho byste měli vedle sebe akorát hromádku neštěstí, což by vám moc nepřidalo. A o tom mluvím.
I když si myslíme, že nejsme dobří v tom být silní, věřte mi, že to dokáže každý. A většinou je potřeba, aby jeden byl silný, když ten druhý zrovna není. Takto by to mělo fungovat. V životě nastanou dny, kdy je potřeba vaše role otočit a vzít do rukou otěže, které táhl ten druhý. Je to vývoj, jsou to vaše zkušenosti a vyspělost, které vám to dovolí a pomůžou udělat.

Je strašlivě vyčerpávající být silný a zároveň zůstat v psychické i fyzické pohodě. Jde to vůbec? Ano, ale je potřeba pro to něco udělat. Pokud se nacházíme zrovna v těžké životní situaci a víme, že budeme pod stresem nebo v negativním prostředí, musíme se posilnit. Zaměřit se jak na naši tělesnou schránku, tak i duševní. Tělesná schránka znamená - pravidelný zdravý pohyb (nejlépe na čerstvém vzduchu), kvalitní zdravé jídlo - HODNĚ zeleniny, zařadit semínka a oříšky, čerstvé freshe a smoothie... no mohla bych tady pokračovat o zdravém jídle do nekonečna, ale určitě všichni víte, co znamená zdravá strava. A ano, málokdo to dělá. Toto je ten správný čas na to ji začít dodržovat. Proč? Protože to je ve vypjatých životních událostech NUTNOST! Když tělu dodáte dostatek výživných látek, které potřebuje pro správnou funkci, budete lépe zvládat i celkovou situaci a stres. Já osobně ještě zařazuji doplňky výživy - je potřeba volit formu nejlépe vstřebatelnou pro náš lidský organismus, některé doplňky výživy mají pouze 4 % vstřebatelnost a zbytek je chemie, která musí projít naším organismem. Jsou ale i takové, které mají okolo 60 - 80 % vstřebatelnost a to už je pro nás užitečné. Doporučuji zařadit hořčík - pomáhá na psychickou pohodu (v lékárně se pteje po laktátu hořečnatém, cheláty jsou také v pořádku, neměly by to být oxidy). Já užívám dále Pupalku dvouletou s vitaminem E (významný antioxidant), Lecitin, Echinaceu (která je zas skvělá na nastartování imunity když cítíme, že na nás něco leze) a pak mám ještě multivitamin, kde je vlastně denní dávka vitaminů a minerálů v té nejpřijatelnější podobě, která je dostupná (vit A, C, D, E, B komplex, extrakt z hroznových semínek atd). Je jedno, jakou formou si do těla dostanete vitaminy a minerály, ale důležité je, abyste je tam dostali!
Psychika - Je obrovsky propojená s naším zdravím. Mimochodem, teď čtu zas skvělou knihu (tak jak to bývá už zvykem, že se mi do ruky dostane právě ta kniha, kterou potřebuji), která se nazývá "Kde končí duše a začíná tělo" od Josefa Jonáše. Je to MUDr., který se věnuje tradiční čínské medicíně a víc vám k tomu psát nebudu, koho to zajímá, najde si ji v knihovně nebo koupí ;). Jde ale o to, že psychika a fyzično je obrovsky propojené, a proto se musíme starat i o naše duševno. Jak? Určitou formou relaxace. Každý ať si najde to, co mu bude vyhovovat. Já mám absolutně úžasné zkušenosti s jógou, horkou vanou, meditací, běháním...Toto vše mě zbavuje stresu a uvolňuje napětí. Problém ale nastává, když na sobě cítím stres např. během dne v práci nebo momentálně v situaci, kdy nemůžu ani jednu z těchto aktivit udělat. Cítím napětí v horní části těla a vím, že se mi takhle stres projevuje...Je to určitá nahromaděná energie, díky které jsme např. schopní utéct před nepřítelem, nebo začít bojovat. Je to určitá akce, která potřebuje naší reakci. Pokud tuto energii ale nijak nevyužijeme, začne nám v těle tvořit blokády a nemusím asi ani říkat, co všechno tyto blokády postupem času v našem těle udělají (jsou to příčiny většiny vážných nemocí).
Začínám objevovat, že když na mě něco takového jde (ano stres), v první řadě potřebuji udělat několik hlubokých nádechů a výdechů. To může udělat kdokoliv a kdekoliv. Prostě všechno na chvíli zastavíte a hezky se zhluboka nadechnete. To vám pomůže uvolnit trochu napětí. No a v těžkých chvílích, kdy je toho na mě prostě moc a nádechy výdechy nepomáhají, potřebuji si udělat pár asán z jógy. Takže zkrátka se musím protáhnout, jdu do předklonu, v tom lepším případě se jdu někam zašít a pak si zacvičím déle. Je potřeba se uklidnit a stres nechat odejít. To je můj recept na to, jak zůstat v rámci možností v pohodě a "nestresovat se".

Nedávno mi jeden člověk řekl, že vypadám moc spokojeně ve videích. Víte, proč to tak je? Vypadám spokojeně, protože v tu danou chvíli dělám to, co mě maximálně baví a naplňuje - natáčím video, tvořím, vidím v tom něco víc, než možná je... pro mě to má ten smysl. Proto můžu říci, že v ten moment jsem opravdu šťastná a je to na mě i vidět. Ale to neznamená, že se tak cítím neustále. To by ani nešlo...Mám také své bolesti a životní etapy, se kterými se člověk musí vyrovnávat...
Přemýšlela jsem, proč mi tak moc vyhovuje mít videa a zároveň i Blog. Videa jsou moje láska, strašně mě ten proces baví a naplňuje... skrz videa k vám přichází moje maximální štěstí a pozitivní energie. Psaní na Blog je moje nitro... něco, co je ve mně a nikdy bych ani nechtěla o tom natáčet videa a mluvit o tom... Takhle niterní věci je zkrátka jednodušší napsat (a dokonce je to i dobrá terapie).

Před časem se mi do ruky dostala kniha, u které si už nepamatuji název, ale popisovala tam metodu Ho'oponopono (kdo neslyšel, tak google ;). Ve zkratce se jedná o to, že Ho'oponopono, podobně jako např. buddhismus vysvětluje, že nic neexistuje vně, tedy celý okolní svět je pouze obrazem našeho světa vnitřního a způsobu, jak na něj reagujeme. Vše, co se odehrává uvnitř nás samotných promítáme do našich životů a vytváříme si tak vzpomínky, které následně utvářejí námi vnímanou realitu. Popisovali tam několik léčících metod, ale tou hlavní a nejjednodušší je ta, že kdykoliv se nám v životě děje něco špatného, máme si sami v sobě opakovat slova "Miluji Tě, Omlouvám se, Prosím odpusť mi, Děkuji Ti". Vezměte za to zodpovědnost a dovolte si sami sobě odpustit a jít dál. Začít znova s čistým štítem.

Dnes jsem se rozepsala hodně. Vnímám, že jsem probrala hodně důležitých věcí, které jsem chtěla ze sebe dostat a nevím proč ale mám pocit, že tenhle článek někomu pomůže... možná právě Tobě, co to čteš.. každý, ať si z toho vezme to, co potřebuje, pro každého tam může být nějaká informace.

Jednu věc mám stále ještě v srdci a myslela jsem, že se o ní také rozepíšu, ale asi nebyl ještě ten správný čas... tak třeba příště .... .) A teď si pustíme jeden krásný song, který je sice hodně melancholický, ale mrazí mě z té energie a síly, které je v jejím hlase! Buďte silní! S láskou Simi





Taky miluji hořkou 70% čokoládu, plynoucí mraky na obloze, vůni vanilky, západ Slunce, les, hafany.... a je toho hodně. Tohle video můžete pojmout taky jako něco ve stylu - několik faktů o mně, protože je to hodně osobní :) Samozřejmě, že nejsem jenom individualista, mám také ráda společnost své rodiny (i když občas je to někdy hodně psychicky náročné :D), svých nejbližších přátel (což je velmi malá skupina lidí) a pak mých známých, kteří mě umí rozesmát a dělají mě happy. Z toho, co jste viděli ve videu, tak je to popořadě -
1) Ranní mrková šťáva (fresh), který si na opravdu malé výjimky dělám každý den - zkrátka moje tělo si to žádá a mám absťák, když ji třeba jeden den nemám :),
2) Jóga - dost často se protáhnu ráno, i když to je pro mě těžší cvičit, protože se necítím až tak dobře flexibilní jako večer... večer se protahuji po práci a opět - mé tělo si to žádá, takže to dělám, aniž bych o tom přemýšlela.
3) Četba - díky čtení zajímavých knih je ze mě to, co je... samozřejmě že nejen díky tomu, ale řekla bych, že z podstatné části ano. Naběhnu vždycky do knihovny a naberu si tam plnou náruč knih, co mě zaujmou - většinou tam člověk najde vždy něco, co v tu danou chvíli potřebuje a měl by přečíst - takhle krásně to funguje :). Není důležité ty knížky přečíst všechny, ale do každé alespoň nakouknout a vzít si ty důležité myšlenky (v každé najdete alespoň něco, co vás obohatí). Už se mi teda stalo, že jsem v tom kvantu knih jednu ztratila a vrátila to se zpožděním, takže jsem platila docela mastnou pokutu, ale to zkrátka k tomu patří! Beru to jako částku, kterou jsem zaplatila za získané vědomosti ( a také za svojí blbost :D).
4) Čaj - dost často mi bývá v zimě zima a potřebuji se prohřát a čajík mě vždycky udělá dobře! Mám ráda bylinkové a občas piju i zelený.
5) Zprávy od vás a čtení komentářů - jsem vždycky plná nadšení, co nového mi píšete a miluju být v kontaktu s vámi. Samozřejmě, že videa dělám kvůli tomu, že mě to baví a jak jsem časem zjistila, asi bych to dělala, i kdyby na to nikdo nekoukal :D (což jsem si dříve myslela, že ne), ale to, že mi píšete, jak vás to potěšilo, pobavilo nebo inspirovalo dělá ten výsledný efekt tisíckrát lepší a opravdu mě to naplňuje a dělá šťasnou. Takže piště dál, pokud váháte, jestli mi máte napsat, tak to udělejte, většinou se snažím vždy odpovědět a podle možností poradit, pokud to samozřejmě vím :).
6) Hraní na kytaru - jako dítě jsem snad 8 let hrála na kytaru a bylo to skvělý, hodně mě to bavilo. Pak jsem samozřejmě s příchodem puberty přestala a pak už jsem kytaru dala do skříně a přestala na ní hrát. Teďka (po deseti letech!) se k ní s láskou navracím a zjišťuji, že to potřebuji v mém životě - je to další druh kreativity, která je ve mně a miluji ji dostávat ven. Také jsem kdysi chodila do sboru, ale to už je hoodně dávno a můj pěvecký projev se od té doby značně zhoršil. Ráda bych to ale začala procvičovat a opět to dostávat ven ze sebe :).
7) Horká koupel - něco pro mě nepopsatelného, co jsem se s vámi rozhodla sdílet, i když je to velmi intimní záležitost. STRAŠNĚ MOC jsem ale chtěla zachytit tu intimitu a ty pocity toho, které to vě mně vyvolává, když relaxuji v horké koupeli. Pokud jste to ještě nikdy nezkusili, tak vřele doporučuji. Napusťe si tu nejteplejší vodu (velmi horká), co ještě jste ochotní přežít - to je velmi důležité, musí to být opravdu horké a na hranici únosnosti, aby to mělo ten efekt, který mám na mysli. A pak tam vydržte hodinu :D Pusťte si relaxační hudbu, dejte si okolo svíčky a uvidíte, co se ve vás začne dít...prvních asi 20 minut to bude neúnosné, k nevydržení... ale to postupně přestane a začne přicházet něco nepopsatelného... a možná se budete i hodně divit, začnete se lépe poznávat a objevovat, co máte rádi, co nemáte, kdo vlastně jste... Je to obrovsky zajímavá zkušenost a po této koupeli se cítíte jak znovuzrození, jste čistí (tělesně i duševně) a máte novou životní energii a chuť se pustit do práce. I přestože vím, jaké skvělé účinky to na mě má, tak se k vaně dostanu tak jednou za měsíc - přecejen je na to potřeba klid a hoodně času, hlavně nikam nespěchat a vnímat sami sebe.
Teď jsem byla dlouhou dobu bez vany (asi půl roku) a fakt jsem to postrádala. Jinak jedno doporučení a varování - pokud si jdete dělat horkou vanu, ujistěte se, že vám není špatně, že nejste příliš unavení atd. Pokud se vám udělá zle, tak se během koupele napijte vody a opláchněte si obličej studenou vodou. Dejte si pozor, abyste ve vaně neusnuli. Také vám nedoporučuji jíst alespoň 2 hodiny před koupelí... samozřejmě to je na vás, ale ucítíte to pak sami, jak vám bude zle s plným žaludkem :)
8) Odpočinek a chladivá maska na oči - je to také velmi důležité, přiznám se, že zas tak často to nedělám (stále se vymlouvám, že na to nemám čas, což je hloupost, je to jen otázka priorit ;), ale když to udělám, cítím se skvěle!
Tak to je vše, co jste viděli... Cítím, že teď jsem se odhalila ještě víc, ale nějak mám pocit, že to s vámi chci sdílet (a nevím proč :). Doufám, že vám to pomůže poznat lépe sami sebe, nebojte se experimentovat a objevovat, co vám dělá dobře, protože čím více lidí bude spokojenějších a vnitřně šťastnějších, tím méně bude zla a nenávisti mezi námi. Mějte se krásně! S láskou Simi


Ano, už víte, co je vaším snem. Víte, co byste si přáli v životě dělat.... Také tušíte, co všechno je pro to potřeba začít dělat... a teď stojíte a ptáte se sami sebe - Kde na to všechno sakra vzít čas? Vždyť chodím do práce (školy), mám spoustu dalších povinností a na tohle zkrátka už nezbývá čas. Jo, máte pravdu... nezbývá na to čas.... Takže to pojďme radši zabalit a spokojit se s tím, že ten sen budeme prožívat jen v naší hlavě a nikdy se k němu ani nepřiblížíme...
A nebo ne! Není na to čas? Tak si ho musíme vytvořit... Denně děláme stovky (jsem o tom přesvědčená) malých nevýznamných aktivit, které nám zabírají čas a pokud se tyto aktivity eliminují, tak se tento čas dá využít efektivně na plnění našich snů. Co mám na mysli malými nevýznamnými aktivitami - kontrolování emailů častěji, než je potřeba, sledování Youtube videí, které jsou vlastně o ničem, čtení novin v MHD, nicnedělání (téměř zkomírání z toho, jak je ten život těžký) v MHD, psaní si o nepodstatných věcech na Messengeru (zabíjení času), jezení, když nemáme hlad, sledování TV, válení se a já nevím, co všechno ještě děláte, každý, ať si sáhne do svého svědomí a zasměje se tomu :D. Ano, těchto aktivit je opravdu hodně. Pokud nejste workoholici (jakože asi nejste, jinak byste pravděpodobně nečetli tento článek :), tak máte mnoho prostoru k tomu se zaměřit na svůj volný čas a začít pracovat s Time managementem.

Ano, rozumím, že člověk potřebuje občas trochu vypnout a nedělat vůbec nic - i to je potřeba, ale je potřeba i tohle -nicnedělání- si naplánovat. Protože jakmile o tom nemáme přehled, pohltí nás to a děláme to častěji, než bychom chtěli, zkrátka prokrastinujeme. A moje doporučení v této oblasti je si raději naplánovat "RELAX" než "NICNEDĚLÁNÍ". Nicnedělání vám moc nepomůže a nejste po něm tak odpočatí a plní nové životní síly tak jako po relaxu. Není důležité a nemusí být v našich životech vůbec, ale relax tam musí být zahrnutý stoprocentně.

Pokud i přes tohle všechno nemáte dostatek času na plnění svého snu, pak přichází něco, co jsou ochotni udělat opravdu jen výjimky, kteří to myslí na 150% a vlastně se k tomu nemusí ani přemáhat, ono to přijde samo.... Mluvím o tom, že uberete čas spánku a věnujete ho "své činnosti". A teď nechci v žádném případě popírat důležitost spánku, spánek je velmi důležitý pro celkovou regeneraci. Ale já mluvím o něčem, co vás tak moc duševně naplňuje, že jste ochotni se vzát i něčeho tak dokonalého, jako je spánek :). Kdyby mi toto řekl někdo před x lety, tak bych si ťukala na hlavu a nepochopila bych ho. Byla jsem zvyklá spát 10 hodin denně a nikdy by mě nenapadlo si ubírat spánek, pokud jsem zrovna nemusela někam vstávat. Ale co z toho. Teď musím vstávat do práce každé ráno, takže se stejně dosyta (tak jak bych si přála) nevyspím, i když spím např. průměrných 6-8 hod. Mně to zkrátka nestačí a vstávat mě do práce stejne moc nebaví :D. Takže k čemu to je, když spím 6-8 hodin, vyspalá se necítím a nic kromě spánku neudělám. Poprvé v životě jsem se spánkem začala experimentovat a zjišťuji, že když spím méně hodin, že mi to vlastně zas takový rozdíl v ranním vstávání nezpůsobí, ale udělám věci, které potřebuji a mám z toho dobrý pocit. A takhle jsem to začala praktikovat. A ze začátku mi to fungovalo velmi dobře, pak teda přišla únava, což jsem na sobě značně pociťovala (což je ale logické, když člověk spí málo, tělo zkrátka řekne STOP) a byla potřeba se opět vyspat. Tělo si řekne, co potřebuje a je potřeba mu naslouchat. Teď se cítím opět fajn a můžu zase ze spánku ubrat. Pokud vám to nedělá problém, tak si nemyslím, že je to špatně. Čas je ten nejdůležitější faktor, který se dá buď skvěle využít a nebo úplně zabít.

Nechci vás tady navádět, abyste spali málo, asi to není úplně ideální varianta, jen ale říkám, že je potřeba zkoušet cokoliv a pokud zjistíte, že vám to vyhovuje, tak proč ne :). Také jsem přišla na to, že mi vyhovuje spát spíše sudé počty hodin než liché - ale to může být opět individuální, takže si to na sobě třeba také zkuste a vypozorujte, kolik hodin spánku dělá nejlépe vám. Mějte se krásně! S láskou Simi



Možná jste si všimli, že poslední dobou přispívám méně na moje sociální sítě, tak bych ráda vysvětlila, co se v mém životě děje. Trošku jsem se rozhodla zpomalit a přestat být na sebe tak tvrdá a být spokojená TADY a TEĎ, s tím co mám a kde se právě nacházím. Jedna z mých nejhorších vlastností je netrpělivost, a tak se s tím snažím pracovat a objevovat, že vše se děje tak, jak má a je to součástí "vyššího plánu" :).
Tento týden jsem měla obrovské štěstí, protože jsem měla možnost zúčastnit se dvoudenního trainingu na téma MEDITACE. Konkrétně se jednalo o metodu "Search Inside Yourself" a absolutně mě to pohltilo a ukázalo nové směry a techniky, jak ze sebe dostávat stres, jak se lépe soustředit, jak být více efektivní v tom, co děláme a v neposlední řadě to nejdůležitější - jak být vyrovnaný a spokojený sám se sebou. O to větší váhu to pro mě mělo, když jsem toto školení mohla absolvovat v rámci mé práce a přišlo to v ten pravý čas, kdy jsem hledala odpovědi na některé mé životní otázky. Ať je má práce jakákoliv, to, že se o nás takto starají a dopřejí nám obrovský prostor na seberozvoj, je pro mě k nezaplacení a velmi si toho vážím. Jen mě to utvrzuje v tom být více vděčná za to, co v tuto chvíli mám a také mi přijde, že čím více je člověk uvnitř sám sebe vděčnější, tím lepší věci okolo se mu dějí.

O meditaci jsem toho samozřejmě již mnoho slyšela a četla, ale nikdy jsem to nebyla schopná pořádně uchopit a když jsem se o to párkrát snažila, hned jsem to vzdala, protože to bylo moc těžké a nepřinášelo to pro mě žádnou hodnotu. Na školení jsme dělali různé techniky a jednou z nic bylo vzít si papír a tužku, a na určitá témata začít psát naše myšlenky. Veškeré myšlenky, které se nám honily hlavou, ať už byly jakékoliv. Potom jsme si papír po sobě měli přečíst. Zjistila jsem, že jsem začala přemýšlet nad konkrétním tématem a po dvou minutách jsem přemýšlela totálně nad něčím jiným. Dost často jsem ve svých myšlenkách sklouzávala k negacím. Po tomto cvičení jsme absolvovali vedenou meditaci (cca 12 minut), kdy jsme se snažili soustředit pouze na svůj dech a veškeré myšlenky nechávat odcházet, bez hodnocení a sebekritiky. Po meditaci následovalo opětovné psaní našich myšlenek.
Po přečtení jsem z toho byla v naprostém šoku! V tom pozitivním slova smyslu.... Zjistila jsem, že po absolvované meditaci jsem celé dvě minuty dokázala psát o daném tématu (reps. přemýšlet) a kdykoliv jsem odběhla od tématu, ihned jsem si uvědomila, že se k němu musím vrátit. Obrovská KONCENTRACE! A druhý pro mě ohromující efekt byl ten, že jsem tam nenalezla ANI JEDNU NEGATIVNÍ MYŠLENKU, naprosto nic! Dokonce i když téma začínalo velmi negativně jako např. "Věci, které mě otravují v mém životě, jsou...", tak jsem byla obrovsky překvapená, že tam nepadlo ani jedno negativní slovo, ale naopak jsem to převrátila v pozitivní myšlení.
Toto je jen zlomek toho, co jsem se o meditaci a těchto technikách dozvěděla a poprvé v životě jsem si to ověřila sama na sobě a viděla jsem reálně, jak pozitivní vliv na nás meditace má. 
Od té doby zkouším každý večer chvilku meditovat, jsem v naprostých začátcích, takže mi to samozřejmě vůbec nejde, myšlenky lítají sem a tam a je strašlivě těžké - nemyslet na nic - , ale jde o to to zkoušet a procvičovat. Pokud vás to zajímá, určitě si zkuste o meditaci něco vyhledat, přečíst nějaké knihy, na Youtube jsem našla i videa s řízenou meditací, kde vás člověk vede a říká vám, co přesně dělat (v angličtině), takže určitě to stojí za to vyzkoušet. A je mi jasné, že pro spoustu lidí je to ztráta času, ale ochuzují se opravdu o hodně. Navíc to zabere jen pár minut, a jak jsem sama na sobě poznala, má to obrovský přínos pro zlepšení kvality našich životů (je to i věděcky dokázané).
Držím vám palce, abyste se toho nebáli a zkusili to také, je to jen o tréninku a opakování (tak jako vše, v našem životě :). S láskou Simi



Začít běhat je podle mého názoru vždy těžké. Když se ale do toho už jednou dostanete, zjistíte, že se na tom stanete závislými a nechcete už nikdy přestat. Jak se z toho prvního bodu dostat do toho druhého? Nebudu tvrdit, že je to jednoduché, protože není. Pokud vyloženě nejste sportovní nadšenci už teď, pak se do běhu budete muset ze začátku nutit a bude to bolet. Bude to bolet jak fyzicky, tak psychicky, protože jen ta představa, že si půjdete zaběhat vás od toho bude odrazovat a dost často se stane, že pak skončíte sledováním filmu a jezením něčeho sladkého v posteli...
Ano, začátky jsou vždycky krušné. Ale když je překonáte, objevíte ve svém životě novou vášeň, která bude mít prospěšné účinky jak pro vaše tělo, tak i duši. 


Moje tipy, kterými jsem se řídila a dosáhla toho, že nyní běh miluji:
  • Kdykoliv mám pocit, že si mám jít zaběhat (a chci), nad ničím nepřemýslím a rovnou si obleču sportovní oblečení a běžecké boty. Pokud mě pak po chvíli začne přepadat lenost nebo cokoliv, co mě od toho začne odvádět, lépe se pak přemluvím a dosáhnu toho, že si jdu zaběhat - když už mám na sobě to běžecké oblečení:).
  • Jdu běhat zásadně s prázdným žaludkem, nejím alespoň 2 hodiny před tím a pokud ano, tak opravdu jen něco lehkého.
  • Dostatečně se před během napiji a během běhu (hezké slovní spojení:) už nepiji. Pak se zas pořádně napiji, až skončím, abych doplnila tekutiny.
  • Běhám venku (samozřejmě ideálně, když je hezky), užívám si čerstvého vzduchu a prostředí
  • Obdivuji stromy, ptáky, květiny, baráky, lidi.... něco neustále poutá mojí pozornost. Nesleduji čas, na hodinky se dívám když vyběhnu a pak až když doběhnu. Díky tomu hodinka uteče jako nic. Dříve jsem neustále sledovala čas a opravdu se to táhlo strašlivě pomalu, deset minut běhu mi přišlo jak půl hodiny.
  • Když jsem začínala, bylo to opravdu těžké a bolelo to. Pomohlo mi si říkat "Čím více to bolí, tím lépe!" Je to trošku masochistické, ale opravdu mi to pomohlo vydržet a nevrátit se po 15 minutách zpět.
  • Kdykoliv jsem cítila, že se ve mně nahromadil stres např. z práce, dala jsem si rychlý sprint! Běh je na stres absolutně úžasný, odbourá ho a cítíte se potom silnější a uvolněnější.
  • Běžím podle sebe, pro radost. Někdy mám dny, kdy jen zlehka dopadám a mám možná podobnou rychlost jako rychlá chůze, někdy sprintuji jako o život. Vše je správně, běh měním podle toho, jak se cítím a jakou mám náladu. Jedině tak se mi nezošklivý a budu ho mít stále ráda, protože odráží mou náladu a pocity.
  • Když si myslím, že už nemůžu, řeknu si, že jsem využila zatím pouze 10% své kapacity... a přidám!
  • Poslouchám svou oblíbenou hudbu. Bez hudby by mě to nebavilo a asi by to ani tak rychle neutíkalo.
  • Po běhu se vždy náležitě protáhnu, využívám k tomu jógu. Na hodinu běhu mám cca 15 minutové protažení. To nikdy nevynechávám, díky tomu můžu druhý den znovu vyběhnout.
Napište mi do komentáře pod článek, jestli máte nějaké vaše tipy, které jsou zaručené a pomáhají vám :). Doufám, že tyto tipy alespoň někomu pomůžou! Držím vám palce. S láskou Simi



Jmenuji se Simi, žiji v Praze a jsem instruktorkou Body&Mind a rekvalifikovanou výživovou poradkyní. Už je to nějaký ten rok, co jsem se poprvé odhodlala, založila si profil na Youtube a vložila tam své první video. V životě by mě nenapadlo, že já - převážně introvert na sociálních sítích - bych někdy mohla veřejně sdílet svá videa a najít v tom smysl, který do dneška moc nechápu. Asi je to tím, že něco tvořím, něco, co mě opravdu baví od samého začátku až do konce (nápad na video, promyšlení všech detailů, natočení videa, upravení videa, střih, finální úprava, vaše reakce). To poslední je pro mě asi to nejdůležitější. To, že mi píšete, sdílíte se mnou své názory a podporujete mě v tom je nepopsatelný pocit, kvůli kterému to stále dělám, a i když jsem si ze začátku často říkala, že toho nechám a vykašlu se na to, toto byl ten nejsilnější důvod, proč jsem vždy nějaké další video natočila. Baví mě kombinace tvoření videa a dělání toho, co mám já sama ráda - cvičení, jídlo, seberozvoj. Moc si vážím toho, že jste si ke mně našli cestu, protože to není náhoda! Nějakým způsobem se máme navzájem inspirovat, podporovat a rozvíjet. Každý jsme jedineční a každý máme svou vlastní cestu a to je na tom to nádherné.
Žijeme jen jednou (v této podobě :) a tudíž je potřeba začít dělat to, co nás baví a naplňuje - a to ihned! Neřešit to, co si myslí ostatní, že se ztrapníme nebo že si o nás bude okolí myslet, že jsme se zbláznili, zkrátka dělat to, po čem nám srdce prahne. Nikdy nebude ten ideální okamžik něco začít dělat a proto nečekejte na ten moment a začněte hned teď. A hlavně - nikdy to nevzdávejte! Vytrvalost je vše, držím vám palce.